Kolejní závěs

Kolejní závěs se zachvěl. Upoutalo to Tulipy pozornost, protože ta těžká sametová látka se normálně nepohnula ani když člověk chtěl, natož takto sám od sebe. Zastavila se u chodby vedoucí z kolejní místnosti kousek před závěsem a snažila se vnímat okolí. V první chvíli jí nepřišlo nic podezřelé nebo jinak, ale za chvíli ucítila zřetelné teplo nalevo od sebe. Podívala se tím směrem a po chvilce ji udeřila přes nos jasná santalová vůně.

„Kam si myslíš, že jdeš, Pompono?“ Promluvila směrem, kde stála spolužačka pod neviditelným hábitem.

„Á, jak to, že na mě vždycky přijdeš?“ Řekla s velkým rozladěním v hlase Pompona.

Tulipa otráveně protáhla obličej: „jestli chceš, aby na tebe nikdo nepřišel, tak se nesmíš polít celým flakonem parfému, když někam jako neviditelná jdeš!“

Pompona si sundala neviditelný hábit. Pochopila, že dnes z tajného potulování chodbami nic nebude.

„Co teď s načatým večerem? Tak si dáme spolu pumpkin spice latte?“ Zeptala se Tulipa.

Pompona přikývla, a tak se vydaly spolu na cestu do hradní kuchyně.

Skřítci na ně už čekali. Holky nikdy nechápaly, jak to dělají, že dopředu ví, kdo si co dá.

„Tak co? Není tohle mnohem příjemněji strávený večer?“ Zeptala se Tulipa.

Pompona přikývla a usmála se.