Archives | SubSalix

Láska v čokoládových pralinkách

Dnes je ten den, kdy najevo můžeš dát, každému na hradě, jak moc máš ho rád. Říct všechno veřejně, ale i skrytě. Vyjádřit city své přímo či neurčitě. Zde pode mnou leží na psaní pergamen, kdo bude první s citem tvým seznámen? Dovolím začít si, říct, co k vám cítím, když zdobíte proutky mé příběhy, kvítím. Nadšení, lásku, něhu, štěstí a vděk, z vás kdo vkročíte pod proutky mé mimoděk. Z každého příběhu, drabble či básně, co píšete s nadšení bez kapičky bázně, proutky mé ožijí a láskou se plní, společně s vánkem pak vzduchem si plují. Ráda mám každého, kdo ke mně zavítá a paní Múzu s úsměvem přivítá. Prostor teď dávám vám, říct co na srdci máte, věřím, že ze srdce svého citu rozdáte. Chcete někomu z hradu napsat pár milých slov, složit báseň či haiku?...

Autor : Eillen McFir Elat dne 02/13/2024 | Z valentýnských přání | 5 komentářů

Navždy

Prosila jsem na kolenou. Slzy se mi řinuly po tvářích, ruce jsem měla sepjaté, obětina na oltáři přede mnou lákavě voněla. Zjevila se. „Dám ti, oč žádáš. Bude žít.“ Nemohla jsem se jí podívat do tváře. Koukala jsem na božské prsty u nohou, čelem se jich div nedotýkala. „Děkuji, děkuji.“ Jiného slova jsem nebyla schopna. „Má to ale cenu.“ „Cokoli!“ Byla jsem si tím tak jistá! Jaký smysl by měl život bez něj? „Rozmysli se. Aby jeho život mohl pokračovat, ten tvůj se navždy zastaví.“ Smrt. Oběť. Nečekala jsem nic menšího. „Můj život za jeho. Přijímám, paní.“ „Navždy se zastaví. Jsi si jistá?“ „Ano.“ Jako kdybych slyšela povzdech. „Staniž se.“ Nestalo se to...