* Strážce – kapitola 8 – Bouře *

• * Nalistovat začátek příběhu *

Ashante se po přemístění rozhlédl kolem sebe. Stál na kraji moře po boku mladého muže. Nad hlavami se jim honily bouřkové mraky. Oblohu sem tam pročísl blesk, po kterém následovalo zahřmění, ze kterého šel chlad až do morku kostí.

„Vítej u poslední zkoušky,“ přivítal ho muž. „Tvoji společníci byli úspěšní. Jediný úkol tě dělí od získání kouzla Strážce.“

„Byl bych radši, kdyby sis tuhle informaci nechal pro sebe,“ ušklíbl se Ashante. Na jednu stranu byl rád, že jsou jeho přátelé v pořádku a s úkoly si dokázali poradit. Na druhé ho ale sevřel strach. Jak se jim podívám do očí, jestli úkol nesplním?

„Chápu, že tě to zrovna neuklidnilo. Ale neboj. Tento úkol není tak snadný a tvoji přátelé ti pomůžou. Respektive jeden z nich,“ dodal muž s mírným úsměvem.

„Jak si mám vybrat, kdo mi má pomoci, když nevím jaký je můj úkol?“ zeptal se Ashante s pohledem upřeným do očí svého společníka. Ten jen kývl hlavou směrem k moři. Ashante se otočil právě včas, aby spatřil, jak vodní hladinu proráží tělo ohromného tvora.

„Tvým úkolem je zbavit nás Chedammu. Tento mořský drak nenechá nikoho na pokoji a sežere každého člověka, který je dostatečně odvážný vyplout na moře. Dokud nebude mrtvý, lidé nebudou v bezpečí.“

„To jako ten Chedammu? Potomek Kumarbi a Šertapšuchuri?“ zamrkal překvapeně Ashante.

„Ty o něm něco víš?“ zasmál se pobaveně muž.

„Náhoda. Draci mě fascinují už od mala. Snažím se o nich zjistit všechno možné. A to včetně legend a mýtů,“ přiznal Ashante.

„Tak koho si povoláš na pomoc?“ zeptal se muž.

„Nikoho. A taky tenhle úkol dělat nebudu!“ odsekl Ashante.

Mladík stál a beze slova Ashanteho pozoroval. Navzájem se dívali do očí a ani jeden nehodlal pohled přerušit. Nakonec, po dlouhých minutách, si mladík povzdechl a sklonil hlavu.

„Pokud odmítáš splnit úkol, věz, že vaše cesta byla marná. Máš naposledy šanci změnit svůj názor.“

„Víš vůbec, proč Chedammu loví lidi? A proč území, na kterém loví, neustále rozpíná?  Protože je to samice. Ačkoliv každá legenda o tvrdí, že je to drak, tak se plete. Už samo to, že se ho pokusila svést žena a nereagoval. Žádný drak neodolá dívce či ženě, když se mu nabízí. Dračici je ale něco takového jedno. Reagovala by jen tehdy, když by její mláďata byla hladová.“

„Mám to chápat tak, že kdyby nešlo o dračici hlídající své mladé, pokusil by ses úkol splnit?“ zeptal se mladík.

„Vykašlal bych se ti na to úplně stejně,“ pronesl Ashante a ani se nesnažil zakrýt opovržlivý tón, který se mu vkradl do hlasu. „Myslel jsem, že tyhle úkoly nás mají nějak prověřit. Ale jako co by o mně vypovídalo, kdybych pro získání nějakého pitomého kouzla zabil? To kouzlo mělo strážit místo, kde chceme postavit školu pro děti. Učit je nejen magii, ale i to být lepším člověkem a pomáhat ostatním. Nebylo by to ironické, kdyby je péči o draky a jejich důležitost pro náš svět učil někdo, kdo byl ochotný zavraždit posledního draka svého druhu jen pro pitomý kousek papíru?“

„Co na tvé rozhodnutí řeknou tví přátelé?“ zeptal se mladík.

„Pokud za něco stojí a mají pevné zásady, pochopí mě. A jestli ne,“ Ashante pokrčil rameny a nechal větu nedokončenou. Aniž by se s mladíkem rozloučil, přemístil se do Děravého kotle, kde do něj málem vrazil hostinský.

„U Merlina, mladíku, kolikrát vám mám říkat, že se máte přemisťovat na dvorek! Když už teda nemůžete dorazit normálně. Máš štěstí, že jsem nic nevylil ani nerozbil. Dal bych ti to k úhradě!“

„Omlouvám se,“ Ashante se usadil na barovou stoličku. „Mohl bych poprosit dvojtou ohnivou whisky?“

Hostinský odložil talíře a korbely na stůl. Popadl prázdnou sklenku a nalil do ní whisky. Pak se podíval na hosta a raději ještě přilil.

„Vypadáš, že toho potřebuješ víc. Ti tví kamarádi tu před chvíli dojedli oběd a zase vyrazili. Všichni tři se smáli, ale myslím, že je smích brzy přejde, co?“

Ashante se podíval na hodinky a zjistil, že je pár minut po poledni. Kopl do sebe celou sklenku a s úšklebkem hostinskému zaplatil útratu. Poté se odebral na dvorek, kde ještě pár minut sbíral odvahu k přemístění.

„Albusi! Ashante je tu!“ zaslechl radostný výkřik Sefrenie. Ashante se pokusil o úsměv, ale nedařilo se mu. Tři přátelé mu přicházeli naproti a on je dokázal přivítat jen smutným zavrtěním hlavou.

Nikdo nic neřekl. Společně došli k jezeru a sedli si na jeho kraj. Albus mlčky hleděl do dálky. Anseiola začala splétat věnec z okolního lučního kvítí. Sefrenie sesbírala kamínky, co kolem sebe našla a jeden po druhém je házela do jezera. A Ashante po pár minutách nalezl sílu vypovědět přátelům, proč nedokázal splnit poslední úkol.

Útěchou mu bylo, že mu nikdo nic nevyčítal. Všichni se shodli na tom, že zabít někoho pro ochranné kouzlo je cena, kterou by nebyli ochotní zaplatit.

„Byl to váš sen, a přesto jste se shodly na tom, že jsou ceny, které nejste ochotni zaplatit,“ ozval se jim za zády mužský hlas. Čtveřice se prudce otočila a spatřila osm členů rodiny, která je provázela všemi úkoly.

„Abyste něco získali, často něco jiného ztratíte,“ pronesla matka.

„Někdy si to ani neuvědomujete,“ pronesla malá holčička.

„A někdy je vám to jedno,“ doplnil její mladší bratr, který jí zatahal za vlasy. Ač letití, stále byli dětmi a odběhli si spolu hrát nedbaje na další starosti dospělých.

„Nejhorší jsou ale vědomé ztráty,“ pokračovala prostřední dcera.

„Vědět o co jsi přišel a co nikdy už mít nebudeš, není větší bolesti,“ dodal prostřední bratr.

„Do plnění úkolů jste šli i s vědomím, že nemusíte na úkoly stačit,“ konstatovala nejstarší sestra.

„Svůj sen byste při neúspěchu nevzdali. Pokusili byste se najít jinou cestu,“ podotkl otec.

Poslední, nejstarší syn, přistoupil k Ashantemu a zadíval se mu do očí. „Zavrhl jsi nejsnazší cestu, neboť by ti tvé svědomí nedalo žít, kdybys udělal, co jsem po tobě chtěl. Kouzlo Strážce získají jen ti, jejichž srdce a duše jsou čistá a nemyslí jen na svůj prospěch. Tento úkol nebyl jen pro tebe. Byl to úkol pro všechny. A všichni jste se shodli, že nepostavíte svůj sen na smrti Chedammu. Dokázali jste, že jste všichni hodni a mé rodině je ctí předat vám poslední část kouzla.“

Ashante stále nevěřil tomu, co slyšel. Překvapeně pozoroval útržek pergamenu ve své dlani. Nakonec se zmohl na tiché poděkování, ke kterému se připojili i jeho přátelé.

Přejít na zadání osmého kola

Poslední část příběhu