Lstivost

Z pera anonymního autora. -*- Dělala to fikaně a mazaně, přelstila by svým chováním kde koho. Dělala z vás úplně nejhoršího člověka, ale bez toho, abyste to nějak zaregistrovali. Ba naopak byla jakási milá a úlisná, dané konkrétní osobě přišla hodná, milá a jak nejlepší kamarádka. Ale ta nejlepší rádoby kamarádka se vždycky ozvala jen, když něco potřebovala, jen, když čula nějakou výhodu, jen když věděla, že je jí k něčemu dobrá. Obelstila její city sladkými řečmi a využívala ji. A člověku trvá, než si to sesumíruje, než si to uvědomí, jak byl obelhán, když tu ten lstivý podrazák není, když ho potřebujeme my. Že ho nezajímá, jak se my cítíme. Že riskuje vždy naše věci. Věřte tomu nebo ne, nevyplatí se to nikdy a vždy se takové chování vymstí, člověk skončí třeba...

Závist

Z pera Mintaky Orionis. -*- Ono to bude znít jako rouhání, ale myslím, že lidi by si měli víc závidět. Tím nemyslím takovou tu závist, že jsem žlutý vzteky a jdu podříznout souseda, protože má sladší a větší jablka. Já mám na mysli závist jako inspiraci. Vidím, co všechno existuje, díky lidem kolem sebe a vybírám si z toho jako z nabídkového katalogu. Muriel umí cizí jazyky. Proč bych se je nedokázal naučit i já? Laura má krásný vztah. Co pro to dělá? Mohl bych to dělat nějak podobně? Lidi by měli víc závidět a snít. A přitom nebýt nepřejícní. Pak by tu byl ráj.

Víra – Přijmout nebo zemřít

Z pera Indris Elwinor. -*- „Bratře Juane, právě si pročítám zprávy z vaší misie. Vaše výsledky jsou neuspokojivé. Tak málo obrácených na naši pravou víru? A co se stalo s tím mužem, který byl přichycen při klanění modlám? Jak to, že ještě nebyl pro výstrahu upálen?“ Mladý muž sklonil hlavu pod palbou výčitek. Cítil se strašně. Toužil říci něco na svou obhajobu, přednést své pochyby o krutém jednání, ke kterému byl řád nucen svým představeným. „Mistře, možná bychom mohli postupovat mírněji. Ježíš učí o lásce…“ „Ne bratře. Náš úkol je spasit věčné duše lidí. Žít mohou jen jako křesťané. Jinak musí zemřít. Tak praví...