Naděje

Z pera Nebelbracha Mechachy.

-*-

Vznášela se planetou. Život zde již dávno zanikl. Vzpomínala na inteligentní tvory, kteří ji kdysi uctívali a díky tomu věřili, že se jim podaří osídlit planetu jinou, až se tato stane neobyvatelnou. Podnikli řadu pokusů, ale všechny se ukázaly být marné. Všichni dávno zemřeli.

Hvězda se stále zvětšovala, zprvu oranžověla, pak červenala. Snědla bratříčka i sestřičku planety a blížila se k ní. Už se jí dotkla, pohladila ji, přivoněla a něžně ji vtáhla do sebe.

Pozemská Naděje poznala, že již může zemřít. Zůstala totiž v prázdném prostoru jako poslední. Zamávala ještě na svou matku Vesmírnou Naději a splynula s ní.