Hněv
Z pera Cally Torové. -*- Hodil o zeď několik talířů. Všechny postupně dopadly ve střepech na zem. Rozhlížel se, co by ještě mohl rozbít, ve tváři úplně rudý. Na nic nepřišel, a tak jen prásknul dveřmi a odešel. Z rohu ze stínů se vynořila drobná postava, která sklidila střepy a vyhodila je. Povzdechla si nad ním, ale stejně neudělala nic, čím by to změnila. Věděla, že když ho ovládá vztek, tak to nemá cenu. Až se uklidní a přijde moudřejší, tak pak s ním bude moct mluvit. Bylo jí líto, že má něco takového nad jejím dítětem až takovou moc. Jenže lítost v tomhle nestačila.
Zoufalství
Z pera anonymního autora. -*- A tak stál na vrcholku skály, kámen k noze přivázaný. Otáčel se za vesnicí, kde byla ona. Žila. Veselá, nádherná s úsměvem na tváři s jiným mužem, který si ji nezaslouží. Jak si ho mohla vybrat? Nebyl dost dobrý pro ni, ani pro tuto zem. Už má místo jinde. Ona byla na něj taková zlá, stejně jako jeho osud. Kde je co na životě dobrého? Řeka je studená, vítr mu čechrá vlasy a jakoby na něj volal: „Už skoč, už konec trápení!“ A on. Už bez myšlenek s klidným pocitem, vrhl se do vln s vidinou, že jde za lepším.
Spravedlnost
Z pera Theresy Meyers. Spravedlnost má mnoho podob. Jedna paní, nazvěme si ji paní S., se snažila z důvodu domácího násilí rozvést se svým manželem, který ji opravdu týral, jak fyzicky, tak psychicky. Soud ovšem její žádost považoval za neopodstatněnou a nerozvedl jí. Ona se nešťastná vrátila s manželem domů. Ten večer ji znovu zmlátil a urážel, jak jen mohl. V noci jej ovšem navštívil duch. Tento duch jej celou noc strašil, děsil, hrozil mu, že se bude vracet každičkou noc, pokud nenechá svou ženu na pokoji. Následujícího dne to byl právě on, kdo podal žádost o rozvod, které bylo vyhověno. Spravedlnost byla...