Lakomství

Z pera Nebelbracha Mechachy. Jak je to dlouho, co po mně Petr chtěl půjčit na rozjezd podnikání? Moje penízky! Myslí si asi, že jsem je někde našel. Já mu je půjčím a pak mi řekne, že měl smůlu, a budu mít po nich. Svých penízcích! Snažil se mi namluvit, že mi dá úroky. To raději půjčím cizímu, toho mohu klidně dát k soudu. Třeba mu i vyříznout kus masa, když nevrátí. Ale udělat to vnukovi? Všichni by byli proti mně. Své penízky si ochráním. Dnes mají oslavu úspěšného rozjezdu, mě nepozvali. Tak zbůhdarma vyhazují peníze! O vše přijdou. Ještěže jsem jim své penízky...

Trpělivost

Z pera Mintaky Orionis. Mojí tety máma čekala po válce na svýho manžela. Lístek vo tom, že by byl mrtvej, jí nepřišel. Ale vostatní chlapi už byli doma a von nikde. A to už táhlo na druhej rok po válce. Úřady nic nepsaly a vona čekala a čekala. Všem už se to zdálo pošetilý a nikdo už nevěřil, že by se vrátil. Jen vona. A po dvou a půl letech skutečně přišel. Zdravej a v dobrý kondici. Kde byl a co dělal z něj nedostali. Až na smrtelný posteli se přiznal, že dva roky slavil, že to přežil. Ale to už jeho žena nežila.

Pýcha

Z pera Klotyldy Malíkové. Monika se cítila trochu pohoršeně. Přestože byla tak úžasná, jak byla, její nicotné kolegyně se rozhodly nepozvat ji na svůj večírek. Co to mělo znamenat? Myslely si snad, že i bez ní to může být pořádná akce? Byla ale rozhodnutá jim to nedarovat. Když ji tedy nepozvaly, ona se nikam cpát nebude. Jejich smůla, ještě budou hořce litovat, až jim na večírku bude chybět někdo, kdo by bavil všechny okolo. Monice odhodlání vydrželo, v den večírku nikam nešla a čekala na zoufalé prosby, ať dorazí. Čekala ale marně, její kolegyně se výtečně bavily i bez ní. Ani trochu jim...