Lakomství – Bohužel…

Z pera anonymního autora

-*-

„Nemáš prosím na půjčení propisku? Zrovna mi dopsala…“

„Bohužel,“ odtušila Kristýna, aniž by se na spolužačku podívala. Nenápadně přitom zasunula fialovou propisku hlouběji do penálu. Samozřejmě, že propisku měla –⁠ není přece hloupá, psal se test, tak byla pro jistotu vybavená pěti propiskami. Ale Beáta by pro ni taky nic neudělala…

Stejně jako včera ta důchodkyně v krámě. U pokladny paní pochybělo pět korun, které by jí Kristýna samozřejmě půjčit mohla, jenže proč? Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán, vtloukal Kristýně táta do hlavy od malička. Přežijí jen nejsilnější.

Nemám, bohužel, nemohu, nezlobte se, snad jindy.

To byla její mantra.