Statečnost

Z pera Klotyldy Malíkové

-*-

"Mám strach," prohlásil Radim tak nějak do ticha. Nebyl tu nikdo, kdo by ho doopravdy poslouchal, kdo by mu doopravdy odpověděl, ale to nevadilo. Byla to mantra, byl to rituál.
"A to vadí?" odpovídal mu ve vzpomínkách vlídný dědečkův hlas.
"Přeci... mám strach," odporoval už jen v duchu.
"Výborně, to znamená, že můžeš být statečný. Bez strachu strach nepřekonáš," usmál se trochu potutelně dědeček a vzpomínka se rozplynula.
Radim se usmál. Kolik se toho jen dřív naláteřil a jak moc teď dědečkův pohled oceňoval.
Měl strach, a právě proto ho mohl překonat.
S tou myšlenkou se vrhl do obávané činnosti.