Víra

Adventní stoslůvka z pera anonymního autora.

-*-

Seděla jsem na křesle u krbu, které už pro mě bylo vyhrazené, ačkoliv jsem tu nebydlela. Byla zrovna první adventní neděle, venku už se stmívalo a my jsme u nich byli na návštěvě – ostatně jako každoročně.

Nadšeně jsme si s nejlepším kamarádem vyměnili pohledy, když jeho mamka obřadně přinesla věnec, následovaná svým mužem, připraveným zapálit první svíčku. U věnce strávíme příjemnou chvíli, než si naše rodina vezme vlastní svíci, kterou si od té hořící zapálí. Společně ji pak doneseme domů a budeme si užívat společný oheň. Vždy jsme věřili, že takto utužíme svá pouta a plamínek víry nás bude spojovat.