Hérostratos (jednoaktovka)

Bobřík volnosti v podání pana Nebelbracha vás vezme na divadelní představení. Přejeme příjemný zážitek. -*-   Chudý příbytek antického studenta v Efezu. V rohu hoří v krbu oheň. U zdi na rohožce leží Hérostratos, zacpává si uši a převaluje se. Dav zpoza okna (vykřikuje opakovaně po celou dobu trvání hry): „Velká je efezská Artemis!“ Vejde Kněz. Kněz: „Probuď se a vstávej, Hérostrate, mám s tebou řeč.“ Hérostratos: „S buzením se nemusíš obtěžovat, v tom křiku se nedá spát. A mluvit se mnou můžeš, i když budu ležet. Pokud tě bude slyšet.“ Kněz: „Posílá mě za tebou městská rada.“ Hérostratos: „Dělá si poslíčka z kněze?“ Kněz: „Nebuď drzý. Bez městské rady a jejího příspěvku bychom chrám nikdy nepostavili. Však ho obdivují všude, už ho nazvali divem světa. Celých sto...

Poslední z draků

Být posledním z draků není žádná sranda. O tom vás přesvědčí i příběh slečny Newiky pro bobříka volnosti. -*- Oblohou se přehnala stvůra. Krajina se pod jejím stínem měnila v ohořelou pustinu a ti, kteří spasili své duše po spatření příšery, nebyli schopni promluvit. Strach se šířil krajinou jako temná mračna a halil království do černých barev. Lidé se skrývali ve svých domovech, ale ani tam si nepřišli v bezpečí, neboť šly zkazky, že netvor během jediného mrknutí oka proměnil celou vesnici v popel. Vládce země i jeho rádcové usilovně pátrali po urozeném hrdinovi, který by je byl ochoten draka zbavit a v boji riskovat svůj život. Nikdo neměl tušení o tom, že ačkoliv se drak nad královstvím pohybuje, zatím se neodvážil ulovit jediný kus dobytka. I kdyby největším...

Zamyšlení

K bobříkovi volnosti se  hodí jakýkoliv žánr. A tak jej slečna Petromila ulovila na krátké zamyšlení se. -*- Sedíš pod Vrbou. Posledních pár lístků šumí ti nad hlavou. Postupně mění barvy a snášejí se k zemi. A já je sbírám. V každém z nich vidím jeden bobří příběh. Příběhy, co píše sám život. Příběhy psané srdcem, příběhy o bobřích přátelstvích. Jsem ráda, že jsem se klání zúčastnila. Naučila jsem se mnohé. Trochu laskavosti, špetku trpělivosti, něco málo z přírody, kapku bobřího smyslu pro humor ale hlavně jsem se seznámila. S Paní vrbou, madam Eillen a s bobry. Seznámení je to věru životní. Moudrá Vrba mne naučila klidu. Madam zase smíchu a kluci bobři? Těch bylo třináct. S prvním bobrem jsem se od srdce zasmála, když jsme nemohli odtrhnout zuby od dřeva. S...

Kámoš

Už jste slyšeli o tom baráku, co v něm mizí lidi? Ne?! Slečna Mia vám i bobříkovi městských legend vše poví… -*- Letní den pozvolna končil. Leželi jsme v trávě kousek od cesty, kola opřená o kmen lípy, v jejímž stínu jsme oba oddechovali. Akrobacie na kolech nás zmohla, všechny ty stoje na řídítkách, skoky a lety… V Alešově opáleném obličeji bylo vidět naprosté uspokojení nad svým výkonem, cumlal v puse jakousi trávu a pobrukoval si nějakou veselou písničku. „Brácha říkal, že tam mizej lidi,“ vypadlo z něj náhle. Podvečerní idylka náhle pominula. „Cože?“ „V tom baráku přece,“ pokynul hlavou směrem k barabizně na konci ulice. Dvouposchoďový dům vypadal už od pohledu děsivě. Napůl zborcená střecha, rozbité tabulky skel, ulomené okenice, vyvrácené dveře...

Společenstvo světla

Do lovu bobříků se v posledním kole přidala slečna Kenna a rozhodla se ulovit bobříka volnosti. Vítáme ji mezi řadou lovců a doufáme, že v budoucnosti se k lovu vrátí a uloví i zbývající bobříky. -*- Mohutné zdobené dřevěné dveře se otevřely a my společně i s několika strážci, jenž nás sem dovedli, vstoupili do základny Společenstva Světla. Bylo obrovské a vypadalo to, že je tam nejspíš pěkný zmatek, protože všude okolo nás pobíhala spousta lidí, pokřikovali na sebe a kamsi pospíchali. Ostražitě jsem se rozhlížela po neznámém místě, než mě z mého přemýšlení o tom, kolik se zde nachází dveří a oken pro případ útěku, vytrhla neznámá žena oděná v bílých obyčejných šatech, přes které měla přehozený plášť ve světle žluté barvě s jemnými stříbrnými ozdobami a přes...