Z deníku Bruinen Avelany – Cesta k přežití

Slečně Bete se natolik zalíbilo ve světě, o kterém psala pro bobříka budoucích dnů, že se rozhodla v něm zůstat a sepsat další příběh – tentokrát pro bobříka toulavých bot. Deník Bruinen Avelany se vám již podruhé otvírá. A kdo ví, zda je to naposledy…

-*-

Pár zápisů jsem přeskočila, neboť nebyly nijak významné. Přesouvám se do doby, kdy jsme po pár měsících života na ledovci zjistili, že na povrchu nejsme schopni přežít tak dlouho, jak bychom si přáli. Respektive jak by si přáli radní v Terpsichore. Naše sto padesáti členná skupina spolu vyhnanců se tak najednou ocitla před vážným dilematem: budeme věřit, že nás Terpsichore povolá zpět do podzemí dříve, než zemřeme, nebo se raději pokusíme zajistit své přežití po svém? A pokud se zkusíme postarat o sebe sami, kam se vydáme?

12/8/445/2215

A je to tu. Dnes nám odešla předposlední rezervní komunikační deska. Pan Indža (říkáme mu tak a on nám to laskavě trpí) říká, že její obvody prostě nejsou stavěné na mráz kolem šedesáti stupňů. Zapojil tedy naši úplně poslední desku a vzhledem ke zkušenostem s předchozími, máme zhruba dva týdny, než zůstaneme úplně bez signálu. Být bez signálu znamená, že už neuslyšíme, až nás bude Terpsichore volat zpět se svým povolením k návratu. Nebo že mu nebudeme schopní zavolat my, kdybychom potřebovali pomoc nebo rovnou evakuaci zpět do podzemí…

Ale co to plácám. Je to už měsíc, co nám Terpsichore přestalo odpovídat na volání. Spojení funguje, každý den nám přijde zpráva stejného znění: „Vodárna stále není v provozu, nouzový stav pokračuje. Terpsichore konec.“ Čili na naší straně problém evidentně není – ale oni na naše volání nereagují nijak. Je samozřejmě jasné, že tohle je jen automatická zpráva odesílaná nějakým hloupým botem z komcentra, který nijak nepřemýšlí nad tím, že my tady bojujeme s mrazivým počasím, se sněhovými závaly, ze kterých se musíme každý týden aspoň jednou kompletně vyhrabávat, že se bojíme lavin z okolních masivů, nemocí, omrzlin nebo třeba jen toho, že se nám usmaží další fotosíť a budeme v totálním loji. A asi to nezajímá ani nikoho v Terpsichore.

Je to pár dní, co se Indža, pan Outse a pan Ling vydali na vrchol sousedního masivu. Bylo to od nich hrozně statečné, všichni jsme se o ně báli, hlavně kvůli lavinám. Ale měli štěstí a dokázali vylézt až na vrchol. Táhli s sebou (tehdy ještě rezervní) komunikační desku a pan Indža se ji pokusil zapojit na tom vrcholu tak, aby mohl zachytit vysílání přímo z Terpsichore, nikoliv jen jeho odraz, který chytáme dole na ledovci. Celou dobu jsme si totiž říkali, že je možná jen přes ty hory a masy ledu nechytáme správně, nebo že oni nechytají nás, protože nás jednoduše ruší počasí nebo nějaký zával, který se utrhl kdesi na trase mezi námi. Závěr z výpravy je ale ten, že ani na samém vrcholku hory se pro nás nic nemění a nezachytíme nic. Jako kdyby směrem na povrch město vůbec nevysílalo. Tedy, nic kromě té automatické zprávy.

Nebo takhle… nezachytili tam nic z Terpsichore. Co se ale výpravě podařilo zachytit, byla komunikace z orbity. Z orbity, chápete? Tamní stanice je pořád v provozu, ač z povrchu žádná loď už přes půl cyklu neodstartovala. Jasně, ve vesmíru zůstala kupa Kyranů, i můj vlastní táta tam někde je na své Šmírce, spolu s mým bratrem a dalšími příbuznými, jen nás prostě nenapadlo, že jsou opravdu tak „blízko“. Indža tedy odvysílal naše volání aspoň jim, s tím, že prosíme o pomoc s navázáním komunikace s Terpsichore. Na zítřek stanovili čas, ve který se opět pokusíme navázat spojení pro případnou odpověď. Je proto vážně smutný, že naše poslední rezervní deska odešla právě dnes.

Protože to znamená, že když ji zítra odmontují a vyrazí s ní na vrchol hory, zůstaneme tu bez ní. A kdyby se jim cestou něco stalo, jsme vyřízení. Tím pádem žádná výprava na masiv zítra ráno nejspíš neodejde.

Dnes odpoledne se ale všichni sejdeme v jídelně a zkusíme rozhodnout, co dál. Ve hře jsou v podstatě tři možnosti. Buď tu zůstaneme sedět a budeme doufat, že se Terpsichore ozve dřív, než nám tahle poslední deska odejde (moje hodnocení: totální blbost, už tu sedíme dost dlouho na to, aby bylo jasné, že tohle nikam nevede). Nebo to riskneme a pošleme Indžu a jeho tým statečných s naší poslední deskou na vrcholek hory navázat spojení s orbitou, jen aby se poptali, jestli mají od Terpsichore nějaké zprávy (moje hodnocení: další blbost, co jiného jim asi orbita řekne, než že za a) s Terpsichore spojení bohužel nenavázali, nebo za b) spojení navázali a Terpsichore nám vzkazuje, že ještě stále nemají opravenou vodárnu, nouzový stav tedy pokračuje a my musíme vydržet). Nebo za třetí, sbalíme tábor a zkusíme si najít jiné místo k žití. Nějaké, kde míň fouká, kde je aspoň o deset stupňů tepleji a kde nám tahle poslední komunikační deska vydrží déle než dva týdny (moje hodnocení: šance na úspěch je sice malá, ale je. Navíc už když jsme byli v Terpsichore, bylo jasné, že na západ od hor je mnohem tepleji. Mezitím uběhlo dalších pár měsíců, takže opravdu věřím, že bychom se někde jinde mohli dostat pod padesát stupňů v noci a mít po problému).

13/8/445/2215

Včerejší porada se protáhla až do večera, takže výsledek píšu až dnes: Těsná většina rozhodla o odchodu (varianta č. 3). Bohužel, jak se zdá, těsná menšina to nese opravdu těžce, a tak to není zase tak dobrá zpráva, jak by se mohlo zdát. Domluvili jsme tedy následující kompromis:

Vytvoříme tři výzvědné skupiny po šesti, které ponesou jen to nejnutnější. Vyrazí napřed a zkusí najít co nejbezpečnější průchod horami na západ. Budou se snažit držet se od hlavní skupiny v dosahu svých osobních komů, abychom mohli nechat komunikační desku v táboře. Tady se zatím bude balit a chystat na cestu a nakonec se vyrazí tím směrem, který bude vypadat nejschůdněji pro početnou karavanu.

Asi nemusím říkat, že jsem se k jedné z výzvědných skupin přihlásila. Celý večer jsem balila, v noci skoro nespala… a za chvíli vyrážíme. Jdu s Indžou, panem Callunou, Syrou, jejím bratrem Aleasem a s panem Theokysem. Náš směr? Přímo na západ. Musíme projít přes průsmyk Kalistó, který je plný ledovce. A podle toho, co bude za ním, se rozhodneme, zda to může být dobrý směr. Druhá výzvědná skupina jde na jihozápad, zkusí najít cestu do údolí pod námi. Odtamtud by to už potom dál na okraj pohoří mělo být snadné. Třetí skupina zkusí sever. Podle starých map tam kdysi vedly velmi schůdné trasy přímo na západní planiny. Ale těžko říct, co z nich v naší době ledové vlastně zbylo…

(Dále už budu přepisovat automatické záznamy mluvených zpráv z osobního komu – neboť při horském výšlapu se deníček samozřejmě píše špatně…)

(9:05) Indžova skupina vyráží. Komentováním všeho podstatného, abyste měli průběžné informace o tom, jak si vedeme, je pověřena Avelana. Můj osobní kód je 12155389A12B. Volání od vás ale budu mít většinou problém přijmout, raději tedy vyčkejte, dokud se s vámi nespojím sama.

(10:00) Avelana. Průsmyk Kalistó je od nás daleko, odhadujeme to tak na tři hodiny svižné chůze. Karavaně se všemi věcmi to tam bude určitě trvat alespoň jednou tak dlouho. Dobrá zpráva ale je, že cesta zatím vypadá schůdně, ledovec je hrubý, plný nečistot, takže se po něm jde poměrně dobře a stoupání není nijak náročné. Zatím jdeme dost daleko od horských štítů, takže tady nehrozí žádné laviny. Na druhou stranu až se přiblížíme ke štítu bližší z hor, Kalény, bude lavinové nebezpečí docela vysoké. Jak víte, poslední dobou jsme z těchto skal viděli padat už čtyři laviny, jedna z nich byla navíc opravdu obrovská a táhla se přes půl hory, takže to rozhodně bereme s respektem… Teď se východní svahy zase zdají být plné sněhu, odsud to už dobře vidíme. Podle pana Calluny ale zatím můžeme být klidní.

(11:30) Avelana. Nezdá se to, ale jsme už celkem vysoko. Když se otočím, je odsud moc pěkný výhled na celý ledovec, na tábor dole, na protější štíty. Dost tu ale fouká, raději se tedy nezastavujeme a snažíme se být co nejdříve pryč. Nebe je zatím čisté a na žádnou vánici to nevypadá. Ale jak už víme, počasí se tu může změnit velmi rychle, obzvláště když fouká vítr o takovéto síle.

Směrem na sever od nás vidíme jako tečky skupinu pana Outse. Odsud to vypadá, že jdou lepším terénem než my, nemají za sebou tolik stoupání a mají tím pádem docela náskok. Náš ledovec začíná být opravdu prudký, musíme si na boty navléknout pohorské bodce, abychom si zajistili stabilitu. Výstup s těžkým nákladem bude ještě mnohem obtížnější, určitě doporučujeme stoupání přes upevněná lana. Ale jak říká Indža, mohlo by být hůř, nereálnou tato cesta zatím určitě není. Jen se každý zapotí.

(13:00) Avelana. Čtyři hodiny pochodu máme za sebou, už jsme opravdu hodně vysoko. Úbočí Kalény i Istoriy se tyčí přímo nad námi. Jsou obě obrovské, jeden by si zlomil krk, když by chtěl dohlédnout na vrchol. Ještě že nemusíme nahoru. Istoria je taky plná sněhu a vidíme odsud několik lavinových svahů. Nezdají se moc plné, ale těžko to posuzovat, když nevíme, jak moc strmá je skála pod sněhem. Průsmyk je už skoro na dosah, což je dobře, protože vítr je už opravdu hodně silný. Občas mám pocit, že mě to musí sfouknout dolů. Dávám si pozor, jak hluboko zasekávám bodce, místy to totiž nejde moc dobře, ledovec je celý černý a plný kamení spadaného z horských masivů. Musím se dobře dívat na cestu a vybírat si, kudy půjdu, abych nenarazila na nějaký balvan, který mi znemožní zaseknutí nohy v místě, kde bych ji potřebovala mít.

Začíná se taky horšit počasí, padá na nás mlha. Vyndáváme lano a půjdeme k němu přivázaní, abychom se navzájem neztratili. Je to neuvěřitelné, jen co tohle říkám, nevidím už dál než na dva metry před sebe. Ještě že jsme lano vymotávali zrovna ve chvíli, kdy nás všech šest stálo pohromadě, jinak bychom se určitě minuli… Rádi bychom si už odpočinuli, ale neodvažujeme se a raději se ženeme dál, abychom se co nejdříve dostali mezi hory, kde bude snad o něco lépe. Naštěstí jsme už k průsmyku dost blízko, takže si jsme celkem jistí směrem, stačí jen pořád stoupat a držet se ledovce.

(13:30) Avelana. Mlha je opravdu příšerná, přestáváme stoupat a nejsme si jistí, zda je to tím, že jsme dosáhli průsmyku, nebo tím, že jsme se nějak otočili a blížíme se po vrstevnici k Istorie. Vzhledem k jejím lavinovým polím se téhle varianty docela bojíme, takže jsme se rozhodli, že bude nejrozumnější zastavit a rozbít tábor. Výstup nám zatím trval víc jak čtyři hodiny. Rozbalujeme červený termostan, tak kdyby na nás spadla lavina, a vy jste nás chtěli jít hledat, hledejte červenou. My budeme uvnitř. Indžova skupina konec, ohlásíme se za dvě hodiny, pokud se něco nestane dříve.

(následuje zápis z deníku)

Po dnešním výstupu jsme všichni dost rozlámaní, jen Indža a Aleas vypadají nedotčeně. Vítr nám lomcuje stanem, venku není vidět na krok. Vůbec netušíme, kde jsme to nakonec zapíchli. Ledovec pod námi je ale pevný, jsme na rovném místě, takže pár hodin tu určitě přečkáme. Je ale pravda, že kdyby toto počasí potkalo celou karavanu, bude to problém, protože prostě netušíme, zda by se kolem nás poskládalo bezpečně více stanů, nebo zda jsme se štěstím narazili na malé rovné místečko… To jim ale do komu zatím hlásit nechci. Co jsem pochopila, skupina, která šla na jih od nás, podávala ještě mnohem horší hlášení než my. Vypadá to u nich neschůdně, a ač se zatím evidentně nehodlali vzdát a vrátit se, byli k tomu minimálně nabádáni. Snad je tam nezastihlo stejné počasí, jaké dostalo nás, protože bych teda vážně nechtěla viset někde nad propastí v naprosté mlze a doufat, že se viditelnost zlepší dřív, než mi dojdou síly.

My tady neklesáme na mysli, pan Theokys má neuvěřitelné historky, občas brečíme smíchy. Je tu teda dost chladno, bez energie se to tu samozřejmě nedá přímo vytopit, ale stan je dost malý na to, abychom si to tu zadýchali, a když se posilníme horkým synteťákem a prohřejeme kapkou Theokysovy kvasny, budeme v pohodě. Mimochodem, nestačím žasnout, co všechno Theokys vytáhne z kapes, heslo „vždy připraven“ je očividně mottem jeho života.

Do večera se počasí nevylepšilo, naopak. Se soumrakem začalo sněžit, takže jsme stan připevnili, jak to jen šlo, a předpokládáme, že nás to do rána zasype. Taky mi počasí ruší kom, poslední hlášení jsem nebyla schopná odeslat. Snad šlo balení v táboře rychle a stihli vše dokončit a zavřít se ve stanech dříve, než k nim tahle slota dorazila.

14/8/445/2215

V noci jsme toho moc nenaspali. Považuji za zázrak, že konstrukce stanu ještě pořád vypadá tak, jak vypadat má, protože všechny nosníky kvílely celé hodiny a ohýbaly se snad o 45°. Až nad ránem se vítr trochu zklidnil – těžko říct, zda proto, že se počasí zlepšilo, nebo proto, že kolem sebe máme ze tří stran nafoukanou sněhovou stěnu. Naštěstí ale ne moc vysokou, jak se zdá, takže stan zvládneme vyhrabat a znovu sbalit. Aleas navíc v tom rámusu dokázal spát a příšerně chrápal. No já myslela, že ho zaškrtím! Teď ale běhá kolem stanu a kope, jak jen může, tak jsme mu v tichosti odpustili…

Viditelnost je venku docela dobrá, mlha hodně prořídla. Takže už vidíme, že jsme včera opravdu dosáhli průsmyku a se štěstím jsme zakempili na velmi dobrém místě. I kdyby se v noci na některém ze svahů utrhla lavina, pravděpodobně by nepadala sem. Navíc se zdá, že máme dobré spojení s táborem, což je další důvod k radosti.

(následuje automatický záznam z osobního komu)

(7:15) Avelana. Dobré ráno, základno! Vše jsme konečně sbalili a vyrážíme průsmykem dál. Nocovali jsme v pěkném sedle, ledovec je tu rovný, pevný, prostranství je široké, takže by se sem bez problémů vešlo pár desítek stanů. Obě hory jsou navíc v tomto místě docela daleko, nevypadá to, že by zrovna sem měla dopadnout nějaká lavina. Takže pokud půjdete v našich stopách, určitě doporučujeme vyrazit tak, abyste mohli rozbít tábor právě tady. Počítejte, že vám cesta zabere alespoň osm, deset hodin, takže odchod neodkládejte. Zůstat na noc před průsmykem nechcete.

(9:00) Avelana. Průsmyk Kalistó je dost pohodlný, jde se nám dobře. Nefouká tu zdaleka tolik, jak moc fouká venku na ledovci, takže jsme dost spokojení a postupujeme rychle. Sice je tu spousta čerstvě napadaného sněhu, ale pravidelně se střídáme v prošlapávání cesty, takže nás to moc nebrzdí. Zase nemusíme mít na botách bodce, které by přišly na řadu bez sněhu. Navíc se zdá, že naše oblečení funguje dobře, vodu zatím nijak nepropouští, což je dobrá zpráva.

Obě hory nad námi jsou krásné, Istoria zatím získává titul Nejostřejší krásky, protože některá její skaliska jsou prostě neuvěřitelná. Jako kdyby na sobě měla trny útočné flotily tasené přímo proti nebesům.

(11:00) Avelana. Hlásíme se po dvou hodinách. Žádná změna. Postupujeme trochu do kopce, ledovec je tu navršený patrně v důsledku častých lavin. Je ale pevný, pan Calluna říká, že ty laviny spadly už dávno. Nad námi vše vypadá docela bezpečně. Snažíme se tedy být potichu, ale nějaké nebezpečné převisy nevidíme. Počasí je zatím stále dobré.

(12:30) Avelana. Zastavili jsme kvůli obědové pauze. Trocha teplého synteťáku potěší každého horala. Navíc připíjíme teplou, čistou sněhovou vodou na zdraví všem terpsichorským radním a vymýšlíme vtipy na jejich osobní hygienu bez vody. Taky už vidíme na druhou stranu průsmyku. Zatím nemám nic konkrétního, ale je jasné, že nás čeká minimálně krásný výhled. Všichni moc doufáme, že nás tam nečeká žádný sráz do hlubin, ale nějaká pohodlná, postupně klesající cestička. Pokud nás tu slyší bohové, mohli by to zkusit zařídit! Prosíme všichni a připíjíme na zdraví i jim!

(15:40) Avelana. Docela mi blblo spojení, už jsme asi moc hluboko mezi horami. Indža mi zkusil zesílit signál, tak doufám, že to pomohlo a že mě slyšíte. Já vás už teda nechytám, ale váš signál samozřejmě na dálku zesílit nedokážeme. Indža navrhuje, že můžete zkusit volat přes komunikační desku, ta je silná dost a on mi přenastavil kom tak, abych zachytila vše, co se tu zachytit dá. Nevolejte teda už na mé osobní číslo, ale na veřejnou linku, samozřejmě. Ničemu to nevadí, třeba si v Terpsichore aspoň všimnou, že se stěhujeme.

Jinak cesta jde dobře, ledovec mírně klesá, ale jdeme po velké vrstvě sněhu, takže se nijak nesmekáme. Šířka průsmyku je zatím velmi pohodlná a určitě by se vám tu šlo dobře. Nemusíme překonávat žádné zátarasy, žádná skaliska, jen jsme obešli pár horských zákrutů. Jediným problémem tu je tedy neustálé riziko lavin. Jdeme proto velmi potichu, okolní skály nesou sebemenší hluk opravdu daleko… Konec průsmyku je už na dohled, vidíme protější horu, která se zdá být dost daleko. Vypadá celá pokrytá ledem, ale zatím nedokážeme říct nic bližšího. Podle pana Calluny to je dobré znamení, snad by mohlo být údolí před námi plné ledovce a sestup by tedy nemusel být moc problematický. Doufáme v to.

(15:53) Avelana. Ano, slyšíme vás! Dobrá práce, základno. Indža posílá velkou pochvalu. Zůstaneme ve spojení.

(17:30) Avelana. Jsme na konci. A máme pro vás dobré zprávy! Vidíme dlouhý plochý ledovec, skoro černý. Což znamená, že bude souvislý a že na něj v poslední době nespadlo mnoho lavin. Dívali jsme se do starých map, v údolí kdysi tekla řeka Théva. Stáčela se kousek odtud přímo na západní planiny. Pokud se nám tedy podaří sejít dolů, pravděpodobně by neměl být problém jít nad jejím korytem až na západ. Zda bude sestup možný, to teď úplně neposoudíme, dole je už docela tma. Ale určitě nestojíme na prudkém útesu, vypadá to tu mnohem lépe než u vás, když se díváte do údolí pod sebou. Takže ráno snad nebudeme mít stejné zprávy jako první tým…

My teď rozbijeme tábor, jít dál nemá smysl. Tohle místo sice není tak široké jako druhá strana průsmyku, není tak rovné, ale vypadá bezpečně, minimálně odsud nad sebou žádná lavinová pole nevidíme. Je nám jasné, že to nic neznamená, ale bude se nám spát o něco lépe. Pro vás by případně bylo lepší nocležiště o něco hlouběji v průsmyku, zhruba před hodinou jsme míjeli ideální plochu, kam byste se vešli. Ale pro nás je tohle v pohodě. Avelana konec, ozvu se zase zítra, pokud se nestane něco dříve.

(následuje zápis z deníku)

Dneska jsme všichni vyřízení. Prošlapávání cesty čerstvým sněhem byla vážně dřina, nakonec už se posledních pár hodin střídali na pozici sněhokata jen Indža s Aleasem, my ostatní jsme byli rádi, že jdeme. Takže by už bylo vážně dobré konečně se trochu prospat. Počasí zatím ujde, tak snad to vydrží a nebude nás nic rušit.

Sedíme už ve stanu, ve stejné zimě jako včera, ale jsme spokojení – hlavně že sedíme! Hovor nicméně vázne, každý spíš podřimuje. Pan Calluna má promočenou prostřední vrstvu kalhot, tak se snažíme nějak mu ji vysušit, aby v tom nemusel spát. Pokud ji ale sundá na dlouho, tak to zmrzne – a to by byl pro zítřek velký problém.

Jinak ale tahle cesta stojí za veškerou námahu, jsem moc ráda, že jsem se přihlásila. Istoria je nejkrásnější hora, jakou jsem kdy viděla. Perfektní ze všech stran, neporazitelná, nedotknutelná. Dokonalost sama. A údolí, které leží před námi, vypadá taky skvěle.

Jinak bych ještě asi mohla zapsat, že mě trochu stresuje, jaké naděje jsou v nás vkládány. První skupina, ta, co šla na jihozápad, selhala. Nakonec už prý nebylo kam jít. Takže se vracejí. Pan Calluna je rád, jeho žena šla s nimi – dost se bál, ač o tom nemluvil. Aby ušetřili čas, nemíří do tábora, ale jdou rovnou k nám. Ráno je čeká výstup po ledovci, spojit by se s námi měli snad za dva dny. Což je fajn. Třetí skupina, ta, co šla na sever, se včera ráno neohlásila. Indža doufá, že jsou jen mimo dosah komu, šli rychleji než my, jsou tedy dál. Ale kdo ví, jak přečkali tu včerejší noc… Jelikož jim nemá kdo přenastavit kom, nedá se na ně zavolat ani přes komunikační desku.

Tábor má skoro sbaleno, pozítří ráno budou připraveni vyrazit. Záleží jen na tom, co jim zítra řekneme my. Pokud to půjde, půjdou za námi, pokud ne… zkusí jít na sever.

(následuje automatický záznam z osobního komu)

(22:05) Haló? Kdo že jste? Ach… Bohové. Tady Avelana, výzvědná skupina číslo dvě. Slyšíme vás, Orbito, patříme k povrchové skupině obyvatel Terpsichore. Odešla nám rezervní komunikační deska, nemohli jsme se dostavit v čase setkání na dostatečně vyvýšené místo, abychom mohli komunikovat. Slyšíte mě?

… Haló? Orbito, tady Avelana, skupina obyvatel Terpsichore žijících na povrchu. Pokud mě slyšíte, rozhodli jsme se opustit stanoviště a míříme více na západ, mimo Urvaanské hory. Spojíme se s vámi, až se náš technik dostane ke komunikační desce. Avelana konec.

15/8/445/2215

(6:50) Avelana. Noc jsme přečkali a máme pro vás snad dobré zprávy. Sestup z průsmyku vypadá realizovatelně. Zrovna balíme tábor a vyrážíme dolů, uvidíme, jestli to opravdu půjde. Do večera vám podáme hlášení, zda můžete jít za námi. Předpokládáme ale, že ano, a tak už teď posíláme dva naše lidi zpět průsmykem, aby na vás počkali na druhé straně. Zkusí pro vás v místech nejprudšího stoupání připravit kotvy pro lana, aby se váš postup usnadnil a mohli jste dosáhnout průsmyku co nejrychleji. Měli by být schopni spojit se s vámi osobním komem, snad někdy po poledni. Volat bude pan Calluna nebo Theokys. S prací jim pomůže i první tým, který by měl do průsmyku dorazit už dnes později odpoledne.

Dál mám info, že jsem v noci zachytila volání z orbity. Neslyšeli mé odpovědi, tak dobrý můj kom zase není, ale my jsme je slyšeli dobře. Spojení s Terpsichore nenavázali. Spojili se ale s vládou v Avéně a ta je informovala, že v Terpsichore došlo k dalšímu závalu, když se hloubiči pokoušeli provrtat cestu k novému vodnímu zdroji. Došlo proto k další, ještě větší evakuaci a nás zpět určitě nepřijmou. Je to na nás, musíme se dostat na západ.

Avelana konec, ozvu se znovu za dvě hodiny. Doufám. Držte nám palce, jdeme dolů.