O sněhové vločce

Bobřík sta chvil se poslední den lovu nezastavil a jeho dalším úspěšným lovcem se stal pan James Kelly Johnson.

-*-

Stříbrné sněhové vločky se pomalu snáší z oblohy. Pokrývají krajinu nádherným bílým kobercem, vrstvou třpytící se jako brilianty. Rodí se vysoko nad zemí uprostřed zimních oblaků a pak se snáší k zemi. A přesně tak se zrodila i naše Vločka. Slétla z oblaků a pohlédla na pohádkovou bílou krajinu pod sebou. Zaradovala se a plná radosti se začala točit v elegantních piruetách dolů k zemi. Prolétala kolem ostatních vloček a uctivě je zdravila, točily se jedna vedle druhé a ve společném tanci slétaly nad koruny stromů a pak dolů k zemi, kde se v něžném dopadu připojily ke svým družkám na zemi.

Mezitím se na nebi nad nimi zrodila další, tak trochu neohrabaná vločka. Měla každý ze svých konců trochu jiného tvaru, byla taková bachratá a neforemná. Místo elegantních piruet to dolů k zemi vzala vývrtkou, jen tak tak minula ostatní vločky, které se podivovaly nad tím, co tudy tak rychle proletělo. Minula i koruny stromů a nakonec dopadla vedle svých sester na nadýchanou sněhovou peřinu, která naštěstí ztlumila její pád, tudíž se jí nic nestalo. Dopadla taktéž něžně a usadila se vedle ostatních vloček, se kterými bude odteď novou vrstvičkou malinkých briliantů, pokrývajících tu malebnou zimní, až pohádkovou krajinu.