Pavučina snů

Děsivých příběhů není nikdy dost. Nemyslím si to jen já, ale i slečna Kharianne Wolf a bobřík strachu ji dává za pravdu. -*- Zprudka se probudila. Na maličký okamžik zahlédla cosi ve tmě. Promnula si oči a pozorně prozkoumala místnost. Nic nebo nikdo zde nebyl – kromě mě. S úlevou si znovu lehla a nechala se unášet do říše snů. Sny to byly neklidné. Ztrácela se a neschopna pochopit smysl plula od obrazu k obrazu, který jsem jí předkládal. Cítil jsem, jak se jí zmocňuje úzkost, ale nenechal jsem se odradit. Její tíživý pocit mě rozveseloval. Těšilo mě vidět, jak se ze spaní zmítá.  Někdo přede vlákno snu a já ho nejsem schopna přetrhnout. Se svítáním ji úzkost začala opouštět a já odešel. Odešel jsem přesně...