Dcera ulice

První odvážnou lovkyní bobříků je slečna Claire Shepard, která se odhodlala ulovit bobříka Sta chvil!

Země chladne. Sněží a bosé dívčiny nohy nejdřív nepříjemně štípou, potom bolí a nakonec začínají být necitelné. Není to tak hrozné. Už si zvykla, na ulici je dlouho. Nemělo to tak být. Matka to říkala.

„Musím si jen najít práci. Musíme sehnat peníze. Slibuji, že pak se všechno zlepší,“ šeptala Sophia své desetileté dcerce, která usínala s hlavou položenou v jejím klíně, zatímco ona seděla opřená o zeď domu.

Lhala. Matka si žádnou práci nenašla, protože onemocněla a ženu z ulice nikdo neošetřil.
Zemřela.
Dítě se bálo.
Bálo se lidí, protože to oni tohle zavinili. Oni mohli za to, že Anna nakonec zůstala sama. A tak se skrývala, kde se dalo, jen aby se s nikým nesetkala. Útočiště našla v kanálech a nahoru chodila jen tehdy, pokud měla hlad. Ale to už bylo dávno.

Vlhký vzduch jí začal brzy způsobovat potíže s dýcháním a ona si musela najít místo někde nahoře. Bylo jí třináct, když se jí ujala místní prostitutka. Nepřijala ji do domu natrvalo, dostávala tam jen jídlo a koupel, když by si ji mohl na pár hodin či dokonce celou noc někdo vybrat. Spala ale venku.

Sněží. Ona mrzne a usíná. Snad navěky, aby se setkala s maminkou…

Redakční úpravy provedla Eillen McFir Elat.