Alice: Tenký led

Alice stála ve své kanceláři a se soustředěným výrazem zírala na prázdnou bílou tabuli. Na stole opodál ležela hromádka čistých kousků papíru a několik fotek. Alice mlčky zvedla první z nich a přilepila ji do středu tabule. Byla to fotka Patricka, kterou našla na stránkách jeho firmy.

Všechno se zase a znovu vracelo k němu.

Zamyšleně vzala další fotku, přilepila ji kousek pod Patrickovu a fixou směrem k Patrickově fotce zakreslila na tabuli šipku. Na tabuli přibyla fotka mladé dívky.

Začalo to tím telefonátem a vraždou studentky, ke které se Patrick přiznal.

Zasmušile sáhla po další fotce a přilepila ji napravo od Patrickovy. Obě fotky spojila čarou. Z tabule se teď na ni díval i Gabriel.

Patrick nejednal z vlastní vůle, ale cokoli Gabriel věděl, to s jeho smrtí zmizelo.

Alice opatrně zvedla poslední z fotek a přilepila ji nalevo od Patrickovy. Mezi fotkami udělala přerušovanou čáru a otazník. Chvíli se dívala na přidanou fotografii dvojice dívek vysokoškolského věku, jedna z nich měla na krku stříbrný medailonek.

A nakonec zjistila, že Patrick měl u sebe Katin medailonek. Medailonek, ve kterém laborka našla stopy její krve, podle které neomylně potvrdili, že to byl ten její.

To ale Alice věděla okamžitě. Ten medailonek by poznala kdykoli. Kate ho nikdy nesundávala a rozhodně by se ho nevzdala. Tak jak se k němu dostal Patrick? A co se stalo s Kate? Jen spousta otázek a nikde žádné odpovědi.

Alice nadále mlčky zkoumala tabuli. Nebylo toho moc, čím si mohla být jistá, ale někde musela začít. Hlavní spojkou pro všechny věci byl Patrick. Medailonek ho pojil s Kate. Gabriel byl jejich spolužák a kamarád. Ta studentka, Erika, byla jeho oběť. Dle Patrickova dopisu za jeho činy stál někdo nebo něco jiného, ale bál se vyzradit pravdu. Zjevně oprávněně, protože skončil mrtvý a stejně tak Gabriel, kterému Patrick svěřil své důkazy. U Patricka doma to policie důkladně prohledala, ale žádné vodítko nenašli. Tedy až na hromádku schovaných cenností, mezi kterými Alice našla Kate medailonek. Do stejné skrýše měl nejspíš Patrick v úmyslu přidat Eriky prsten.

Alice se zamyslela. Patrick byl chytrý. Navíc právník. Pokud skutečně dělal něco proti své vůli a měl v úmyslu napravit své chyby, dávalo by smysl, že by si uschovával důkazní materiál. Možná nešlo o suvenýry z činů, ale o sbírku důkazů. K tomu nejspíš patřily i nějaké další důkazy, dokumenty či něco podobného, což měl u sebe Gabriel. Za předpokladu, že za smrtí obou mužů stál ten stejný člověk, tak by to znamenalo, že Patrickovy důkazy by odhalily, kdo měl Patricka tak pod palcem, že by se uchýlil k vraždě.

To, co dávalo menší smysl, byly spojitosti Patricka s Kate. Alice znala Patricka ze školy, ale nevěděla o tom, že by se s ním tehdy znala i Kate. Tak nějak předpokládala, že by to věděla, byly skvělé kamarádky a navíc spolubydlící, ale kdo ví, možná na to jen nepřišla řeč a koneckonců svět univerzity je někdy neuvěřitelně malý. Musel být nějaký důvod, proč měl Patrick její medailonek.

Největší neznámou byla Erika. Patrick nikdy neuvedl motiv vraždy a dle veškerých dostupných informací neměli nic společného. Nic kromě jediné věci, co spojovala všechny zúčastněné – všichni v nějaké době navštěvovali stejnou univerzitu, byť odlišné obory. To ale nebylo nic mimořádného, skoro každý vysokoškolák v okolí několika měst studoval na téže univerzitě.

Alice se usadila za svůj stůl a přemýšlela, od čeho se odrazit dál. Ke Kate nehrozilo, že by odhalila nové důkazy, nad jejím zmizením strávila za poslední roky řadu dní a bez výsledků. Patrickův byt policie prohledala a bez úspěchu, to samé u Gabriela, nehledě na to, že pokud se někdo snažil zahladit stopy spojitosti s nimi, tak nebylo pravděpodobné, že něco najde. Její jedinou nadějí bylo odhalit spojitost mezi Erikou a Patrickem. Do karet jí zde hrál i fakt, že ona sama byla na místě činu jen chvíli po vraždě a hned poté byt převzala policie, takže veškeré důkazy by měly být zabezpečené na okrsku.

Netrpělivě sáhla po telefonu a zavolala Rockfortovi.

***

Alice seděla s Alexem v jeho kanceláři a společně se prohrabávali obsahem laptopu z Eriky bytu. Policejním technikům se podařilo nabourat skrz četná hesla a nyní tak měli volný přístup. Zatím nenašli nic mimořádného. Fotky, pirátské kopie několika filmů, pdf verze učebnic do školy. V bytě samotném ale nebylo nic, co by Eriku pojilo s Patrickem, takže Alice doufala, že se jim přecijen podaří něco odhalit. Doufala v to i proto, že jí Erika během vyšetřování začala připomínat Kate. Obě studovaly žurnalistiku, obě byly očividně stejně důsledné studentky, obě psaly do univerzitních novin. O to víc tedy chtěla přijít na to, proč musela Erika zemřít.

Najednou její pozornost upoutala podivná složka beze jména. Uvnitř byla spousta fotografií článků z novin, ať už běžných či univerzitních. Alice v rychlosti přelétla očima jeden za druhým a věděla, že na něco narazila. Všechny články se týkaly podivných událostí v okolí univerzity. Drobné zločiny, nevysvětlené události, zmizení. Několik článků o větších potížích a poté fotografie totožných novin, kde místo těchto článků byla ve finálních novinách inzerce. Články často zmiňovaly studenty, kteří dle všeho byli z úspěšných, bohatých rodin, případy místy končily podezřele rychle a bez vysvětlení.

Alice si vzpomněla na Michaela a jeho případ, který měl řadu podobných rysů, načež se otočila na Rockforta.

„Poslyš, ten případ sexuálního napadení… Jak to pokračuje?“

Alex se zamračil. „No, přes kluka jsme se dostali k nějakým jeho spolužákům, podezření padlo na dvojičku floutků s tatíčky, co mají sakra dobré právníky, kteří nás ani nenechají je vyslechnout. Takže momentálně stojíme na místě. Proč?“

„Tyhle články sahají i roky zpátky a dost z nich zní relativně podobně. Tak jsem si na to vzpomněla.“

„To je ta smetánka, když máš peníze, tak jako bys najednou byla nedotknutelná. Je to hnus.“

Alice přikývla, ale v duchu už přemýšlela, co udělá dál.

***

Před hlavní budovou univerzity se řadilo jedno honosné auto za druhým. Po chvíli z jednoho vystoupil Christian Moreau v luxusním obleku a za ním v krásných večerních šatech vystoupila Alice, vlasy obarvené na decentní tmavě hnědou, sčísnuté v krátkém elegantním střihu. Moreau jí nabídl rámě, což Alice přijala a společně se vydali ke dveřím do sálu.

„Ještě jednou vám děkuji, že jste mi vyhověl.“

Moreau se usmál. „Ale kdeže, dlužil jsem vám to a navíc nemusím díky vám jít bez půvabného doprovodu.“

„I tak, bez vás bych se sem neměla šanci dostat. Na to, abych se dostala na seznam nejmovitějších patronů univerzity, bohužel nemám dost peněz.“

„Myslím, že mé drama s Angelicou je dobrým důkazem toho, že peníze vám štěstí nezaručí.“

Alice lehce zvážněla. „To opravdu ne. Zdá se mi, že peníze málokdy vedou k dobru.“

Moreau s Alicí společně vešli do hlavního sálu, kde se ten večer konal VIP ples pro vrchní členy univerzity a všechny její hlavní mecenáše. Alice doufala, že si tak udělá lepší představu o možných podezřelých. Od toho s ní byl Moreau, který ji nejen dostal dovnitř jako svůj doprovod, ale také ji co chvíli představil některému z hostů, zatímco spolu vedli poklidný hovor.

Po setkání s děkanem ekonomické fakulty jí Moreau pobaveně pošeptal: „Profesorský sbor ekonomie je ideálním příkladem klasického rčení, že kdo neumí, učí. Prakticky všichni z nich na trhu neuspěli, a proto učí. Výjimka z pravidla je možná tak John, kterému se finančně daří, má spoustu konexí a celkově je velmi populární a úspěšný oproti zbytku.“

„John? John Alder?“

„Ano, znáte ho?“

„Ne tak docela, nedávno jsem pro něj pracovala.“

„Ach tak. To mě nepřekvapuje, při jeho vytíženosti je jen otázkou času, kdy i on bude potřebovat služby schopného detektiva. Ten chlap se vydřel z ničeho a podívejte se dnes na něj. Jako z nějaké pohádky, že?“

Alice pokývla, načež se na moment omluvila a došla si pro něco k pití. Zvedla skleničku vína a otočila se v úmyslu vrátit se ke svému doprovodu, když málem vrazila do Adlera.

„Slečno Schillerová, jaké milé překvapení! Ještě jednou bych vám chtěl poděkovat za odvedenou práci na Michaelově případě. Je skvělé, že ho konečně zprostili viny.“

„Ach, nemáte zač, jsem ráda, že se podařilo prokázat, že v tom byl nevinně. Jen kdyby to stejně dobře šlo i s prokázáním skutečné viny.“

Adler pokývl hlavou. „Ano, ale co se dá dělat, beze svědků a pádných důkazů nejde vinu prokázat, nepřímé důkazy každý slušný právník smete ze stolu.“

„Mám takový dojem, že metení důkazů ze stolu je kolem univerzity poměrně častý úkaz.“

Adler se rozhlédl kolem, poté se naklonil k Alici a zašeptal: „Chápu, co tím myslíte. Rád bych vám k tomu řekl víc, ale takhle na veřejnosti to nejde, chápete. Jde tu o blaho univerzity. Možná kdybychom se vytratili někam stranou? Za hlavní budovou je zimní stadion, tam teď zajisté nikdo nebude.“

Alice se okamžik rozhodovala, ale pak přikývla. Touha po odpovědích zvítězila.

***

Alice s Adlerem přešli ke vstupu do stadionu. Adler odemkl dveře, galantně je Alici podržel a pobídl ji ke vstupu. Vešla tedy dovnitř a řekla: „Tak, jsme sami. Už se nemusíte obávat, že nás někdo uslyší.“

„Přesně tak,“ řekl Adler a tichem stadionu zaznělo zacvaknutí jističe střelné zbraně. Alice se otočila a dívala se přímo do hlavně Adlerovy pistole.

„Gratuluji. Nachytal jste mne nepřipravenou. Měla jsem svá podezření, ale nečekala jsem, že byste se rozhodl pro přímou konfrontaci.“

„Obávám se, že jste mi nedala na výběr. Tak šup, ruce nad hlavu a jděte,“ řekl a popohnal Alici směrem ke kluzišti.

Alice poslechla a přešla až na kluziště. Ledová plocha si příliš nerozuměla s podpatky jejích bot. „Proč zrovna tady? Ze všech budov na univerzitě?“

Adler se nepříjemně zasmál. „Mám rád poetické návaznosti. Přijde mi to jen vhodné, že se vás a vašeho slídění zbavím na stejném místě, kde jsem se zbavil první slídivé novinářky. Obzvláště, když jste to vy.“

Alici zamrazilo v zádech, ale nezareagovala.

„Ani nevím, kolik je to vlastně let. Ale bylo to přímo tady, skoro tam, kde stojíte. Určitě si vzpomínáte na svou drahou kamarádku, že?“

Alice procedila skrz zuby jediné slovo: „Proč?“

„Protože dělala to, co vy teď. Motala se ve věcech, do kterých jí nic nebylo. Do mých věcí. Já nejsem jako všichni ostatní tady na univerzitě. Já se tam, kde jsem, dostal těžkou dřinou, ne přes peníze bohatších a schopnějších rodičů. Každá konexe, každý zisk. Všechno jsem si vydřel sám. Je jedno jak, to je moje věc. Nic jí do toho nemělo co být. Já jen využíval toho, co jsem měl k dispozici. Bohatí spratci jsou hnusná sebranka, nemyslíte? Drogy, násilí, podvody. Všechno to dělali sami. Já si jen vybírám ty, kteří mají potenciál, a ty si hlídám. Pomáhám jim, když je potřeba, zametu stopy, dám dobrou radu. A oni mi za to pak dluží. Peníze, konexe, služby. Jako náš milý Patrick. Ten skončil jako velké zklamání.“

„Takže jste to byl vy, kdo ho vydíral. Proč?“

„Zařídil jsem, aby prošel jednou ze zkoušek během jeho třetího ročníku. Jinak by ho vyhodili. Od té doby mi tak důvěřoval. Když mi tudíž jednou mimo řeč zmínil, že zvažuje pozvat na rande Kate, která mi tak zavazela, ani se nepozastavil nad mým návrhem ji tajně vzít sem, když bude zavřeno. Pak už mi jen stačilo počkat, až se od ní na chvíli oddělí, sešel tehdy z kluziště myslím pro pití, co měli odložené na střídačce. To bylo dost času na to, abych se jí zbavil.“

Alice polkla. „Jak?“

Adler se ušklíbl. „Opravdu vás to zajímá? Proč ne. Hokejkou. Do hlavy. Srazilo ji to na zem, načež jsem jí hlavou několikrát praštil o led. Byla mrtvá po pár ranách. Patrick jen stál a zděšeně zíral. Informoval jsem ho o faktu, že je spolupachatelem, protože ji tam nalákal on, a pokud s tím půjde na policii, komu uvěří? Studentovi, o kterém mohu prokázat, že podváděl, nebo váženému profesorovi? Od té doby jsem ho měl pod palcem. Dělal pro mne spoustu nepříjemných záležitostí. Nerad si špiním ruce osobně příliš často.“

„A co Erika?“

„To byla čistě Patrickova práce. Co jsem pochopil z jeho spisů, tak podobně jako kdysi Kate odhalila, o co jde, a šla s tím za ním. Asi nevěděla, že je v tom sám namočený. Asi zpanikařil, nikdy na to neměl moc žaludek. Věděl jsem, že pokud se ho nezbavím, tak bude zpívat. Někteří dozorci ve vězení jsou moji bývalí studenti. Stačilo jim napovídat, co udělal Kate, a rádi ho zlikvidovali. Práce dozorce dokáže pokřivit charakter, že?“

Alici se lehce rozšířily oči pochopením. „Spisy… Takže Gabriel byl taky vaše práce?“

„Ach, ano, toho jsem také vyřešil osobně. Nebylo to v plánu, ale když jsem v jeho bytě našel ty důkazy, bylo jasné, že se ho musím zbavit. Provaz, přiškrcení, oběšení. Ještě něco vás zajímá?“ odvětil posměšně Adler a nehnutě si prohlížel svou pistoli.

„Co jste udělal s Kate? A co hodláte udělat se mnou?“

Adler se zasmál. „Že se ještě ptáte. Konexe, slečno Schillerová. Konexe. S takovými není až tak těžké v pohřebním ústavu zařídit rakev dva v jednom. Tak skončila Kate, tak skončíte i vy. Bylo mi potěšením, Alice Schillerová.“

Adler napřáhl ruku se zbraní. Alice zavřela oči a ozval se výstřel.

***

Rockfort seděl ve své kanceláři a mlčky pročítal nejnovější spis na svém stole. Po chvilce se ozvalo zaklepání a do kanceláře s úsměvem vešla Alice. Posadila se do jednoho z křesílek a zhluboka si oddychla.

Alex se zasmál. „Jsi ráda, že to máš konečně za sebou, že? Po tolika letech.“

„Ano. Děkuju, žes šel se mnou, nenechal mě v tom a kryl mi záda.“

„Vždycky.“

---

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.