V srdci hor

Velesi, bože, rohatý ty pane stád,co nad dušemi všech lidí bdíš,dej, ať mám k tobě zase o krok blížve tvé říši, kde každý zůstává vždy mlád. * V temném hvozdě v srdci hor,kde se snoubí šero se šerem,tam často s brzkým večeremchodím všem nebezpečím vzdor. Koberec mechů vypadá,jak by k ulehnutí zval,tu z mého srdce velký žaldere se ven a mysl uvadá. Velký kámen, černý, překrásný,tisíce duší jistě kráčelo už kol,a můj převeliký, neskutečný bolpo usednutí mizí, pocit úžasný. Velesi, bože, rohatý ty pane stád,co nad dušemi všech lidí bdíš,dej, ať mám k tobě zase o krok blížve tvé říši, kde každý zůstává vždy mlád. Vem mě k sobě, zde, na místě,jež kdysi bývalo mi vším,konečně už tvář tvou zase zřím,tam milou svou uvidím zas jistě. Tělo padá, mech náruč otevírá,obličej...