Anyon – město magie – 2. kapitola

Anyon – město magie – 2. kapitola

Druhá část příběhu do Spisovatelského klání…

… nalistovat první kapitolu

*

Velkou ironií města mágů je to, že vás magie prozradí více než cokoliv jiného. Mágové dokáží vnímat magii okolo sebe. Je to částečně vrozený smysl, částečně důsledek mnoha let cvičení. Tak jako prostí lidé mají pět smyslů, tak mágové mají šestý. A proto nejjednodušší způsob, jak projít Anyonem v utajení, je zvolit prostý oděv poutníka, ideálně s brašnou plnou nějaký cetek a pohybovat se bez magie městem. Nikdo na úrovni si vás ani nevšimne a pokud moc nesmrdíte, tak ani prostá stráž se s vámi nezalamuje. A Markus toto dobře věděl. A tak v prostém oděvu, hlavu zpola zakrytou, úmyslně lehce ušpiněnou sazemi z komína. Potloukal se městem, posedával u krčem, obhlížel trh. Zkrátka dělal všechno možné, co může prostý poutník ve městě zkoušet dělat. Když ho zastavila stráž, tak jim nabídnul vzorek domácí pálenečky, co by rád zkusil. Chutná jako hotové kouzlo přeci!

Nerad tuto komedii hrál. Většina mágů by se k něčemu takovému nesnížila, protože si zakládali často na své důstojnosti a majestátu. Jiní se obávali svých soupeřů – bez magie do ulic? Jak snadné někoho v takové situaci odstranit. Markus se tohoto nebál, měl zkušenosti na to, aby v případě ohrožení vytáhl nějaké to eso z rukávu. A především si nedělal příliš nepřátele. Vyhýbal se větším sporům, ale pokud už do sporu musel jít, soupeř nikdy nedostal šanci udeřit podruhé. To během let vybudovalo jeho pověst – osamocený, diplomatický, nekonfliktní, ale tvrdý ve svém jádru, nesmlouvavý a nemilosrdný. Čas od času někdo nový přišel s nutkáním si tuto pověst ověřit – v lepším případě si dotyčný včas uvědomil, jaké síly pokouší, v horším jednoho dne prostě zmizel. Někdy velmi efektně a s obecenstvem okolo, jindy však potichu, až to vypadalo, že se sbalil a v rychlosti opustil město, království a kontinent.

Nezjistil popravdě nic zvláštního. O krádežích i útocích se mluvilo ceny na trhu to změnilo málo, protože šlo často o doly a laboratoře sloužící pro soukromé pokusy, takže nanejvýše dočasně zmizelo pár věcí z tržiště, jak si je někteří poškození dokupovali, pokud vůbec byli ochotní touto formou dát najevo to, že byli napadni a čemu se věnují ve svém výzkumu. Výzkum každého mága byla velmi osobní záležitost. Mimo jiné opět z toho důvodu, že ve vědění je moc. Kdo dotáhne výzkum dál, získá převahu. Každý člen rady měl nějakou svou specialitu, která mu dávala jakýsi náskok vůči ostatním. Pochopitelně se některé specializace překrývaly, ale jen málokdo věděl, jak moc se shodují výsledky v rámci stejné specilizace – někdo s nadáním pro tvorbu magických předmětů může vytvářet mocné ochranné amulety, jiný může vytvářet mocné golemy. Rozdíl v takovém střetu by byl markantní.

Markus po celém dni potulování a hledání nebyl o moc blíže pravdě. Hledání se tedy vzdal a skrytou cestou se opět vrátil do svého domu ve městě. Byl utahaný, bez nálady a ověřil jen jediné – pachatel je velmi chytrý, útočí zdánlivě nahodile, možná sleduje nějaký vzor a specifické suroviny, ale nejde úplně jistě zjistit, o co přesně jde.

Markus se v rychlosti umyl a převlékl do něčeho pro něj obvyklejšího. Sotva však vkročil do své pracovny, ještě než si stihl nalít pohár dobrého vína, tak postřehl u jeho stolu sedící ženu. Jako obvykle byl lehce udiven, ale po několika letech už neměl údiv takovou sílu, spíše jen vzbudil pobavení. Žena u stolu na sobě měla oděv, který by se hodil spíše někam do lesa, v ruce držela pohár a působila dojmem, jako kdyby jí patřila celá místnost, né-li dům. „Valteno, rád tě vidím. Opět jsem tě nezval, víno nenalil, obrany domu nezrušil, přesto jsi tady.“ Markus to řekl veselým tónem, neboť to byla pravda, ale už byl skutečně za ty roky zvyklý, že takto se prostě objevuje. „Copak tě ke mně přivádí?“ Valtena odložila pohár a s úsměvem odpověděla: „Slyšela jsem, že rada má problémy. Dokonce, že to snad máš prošetřit. Říkala jsem si, že by se ti mohla hodit pomoc.“ Markus se usadil u stolu proti ní a odpověděl: „Že mi obcházíš magické obrany bych i pochopil, koneckonců jsem ti dal i amulet, abys většinu z nich mohla obejít. Že máš důvěrné informace z rady pro mě také není novinka. Jen by mě zajímalo, kdy si uvědomíš, že mi nemusíš neustále vypomáhat. Ač si té pomoci vážím, věřím, že bych to zvládl sám a ty bys mohla žít někde jako šlechtična.“ Valtena se zachmuřila „Když jsem se sem před lety vloupala, tak jsi mi dal šanci, zázemí a výcvik. Nevidím důvod, proč bych to měla nevděčně zahodit a žít prázdný život někde na hradě a někomu rodit potomstvo, nebo hůř, obklopit se přihlouplými sluhy. Zajímá tě, co vím?“ Markus smířeně vzdal další snahu o hovor na téma smyslu života pro Valtenu a jen pokývnul. Kdysi ji načapal ve svém domě, taktéž se jí povedlo překonatk některé ochrany skrze její prostý rozum a uvažování. Místo okamžitého poslání do šatlavy jí nabídl stravu, místo na přespání a možnost se něco přiučit. Jak zjistil, byla sirotek, neměla moc jiných legálních možností, které by byly zrovna společensky přijatelné. Nebyla přímo učednicí, neměla ten správný magický talent. Přesto se naučila několik snažších triků a obecné znalosti. Díky nim byla jednou z nejlepších mezi vyzvědači v Anyonu a dost možná na kontinetu, či dokonce světě. Valtena vyndala z jedné z četných kapes malý svitek, který působil jako něco, co dáte na poštovního holuba, nežli z ruky do ruky. Markus list rozvinul, chvíli četl, jeho tvář se zachmuřila a ztratila část své barvy. Pohlédl tázavě na Valtenu, jeho pohled říkal jasnou zprávu – mohu tomuto skutečně věřit? Valtena odložila pobavený úsměv a nasadila nejvážnější tvář a váhavě přikývla. Markus věděl, že se právě dostal do hry, kde se bude hrát o opravdu vysoké sázky…

nalistovat pokračování…


Vydáno v původním znění bez úprav.
Autor bude zveřejněn po ukončení Spisovatelského klání.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.