Sedmnácté okénko: Katrinino přání

Když je ten advent, musí do literárního šuplíčku sáhnout i šéfredaktorka, nedá se nic dělat. Dnešní vrbové okénko Vám tak od Helenie Kukkové přináší zimní drabble o splněném přání…

*

Kráčel zvolna zasněženou krajinou, pomalu a rozvážně kladl jednu nohu před druhou, přemýšlel. Kolem něj slunce měkce osvětlovalo bílé závěje a vrby na břehu mu v odpověď kývaly nazpátek. Krok za krokem odměřoval vzdálenost, která mu ještě zbývala k řece. Katrino… Konečně dorazil, kam měl namířeno. Kouzelné místo, rozhlédl se a vzpomínal… Když tu byl naposledy, byla tu s ním. Katrino… Kdesi v dálce hučel příliv, vrby šuměly ve větru – tak si to přála. Klekl si, zadíval se na schránku ve svých rukách. Kroutil víkem urny, dokud se neotevřela, pak vydechl. Klidně sledoval vířící popel snášející se do vody. Katrino…

Redakční úpravy sám sobě sám.