Sedmnácté okénko: Katrinino přání

Když je ten advent, musí do literárního šuplíčku sáhnout i šéfredaktorka, nedá se nic dělat. Dnešní vrbové okénko Vám tak od Helenie Kukkové přináší zimní drabble o splněném přání… * Kráčel zvolna zasněženou krajinou, pomalu a rozvážně kladl jednu nohu před druhou, přemýšlel. Kolem něj slunce měkce osvětlovalo bílé závěje a vrby na břehu mu v odpověď kývaly nazpátek. Krok za krokem odměřoval vzdálenost, která mu ještě zbývala k řece. Katrino… Konečně dorazil, kam měl namířeno. Kouzelné místo, rozhlédl se a vzpomínal… Když tu byl naposledy, byla tu s ním. Katrino… Kdesi v dálce hučel příliv, vrby šuměly ve větru – tak si to přála. Klekl si, zadíval se na schránku ve svých rukách. Kroutil víkem urny, dokud se neotevřela, pak vydechl. Klidně sledoval vířící...