Patnácté okénko: Vánoce na hradě

Venku duje vítr a sníh se z nebe sype o sto šest. Čítárna Pod vrbou otvírá další adventní okénko, v němž se tentokrát skrývají verše z pera NaSaŠí Jackson. Jak vypadá vánoční čas u nás v hradních zdech? Nakoukněte… * Za okny napadá první sníh, chodbou se rozléhá studentský smích. Utíkej z učebny, knihy vem – za sněhem, cukrovím. Za stromem! Větve má zdobené, honosně stojí, zakrátko koleje sjednotí, spojí. Skřítci naň barevné ozdoby věší, všichni se na dárky pod stromem těší. Snad každý tam uzře, co moc by si přál, ať jsou to šachy, koště na famfrpál, ať to jsou knihy, či zásoba kořalek, na každého čeká tam úžasný dárek. Hradem se line muzika libá, koledy na chodbách Protiva zpívá, leč ho to nebaví, přešel ho smích – zaklel ho vánočně náš Tlustý mnich! Nikdo...

Autor : dne 12/15/2018 | Z adventního kalendáře, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Probuzení

Třicátý pátý a zároveň poslední díl příběhu, sepsaný na téma Poslední klapka. * Byl předposlední dubnový den roku 2017. Procházela Rokycany a nepoznávala město, ve kterém vyrůstala. Dřív jí připadalo plné života. A teď? Netušila. Došla až k řece. Zastavila se u sochy svatého Jana Nepomuckého. Její pohled však přitahovala vzrostlá vrba. Doběhla k ní. „Vrbo, vrbičko, probuď se. Vím, že v tobě spí vrbová dívka,“ pronesla tiše a pohladila kmen. Ve svých jednatřiceti letech byla stále snílkem. Po chvíli zpoza kmene vykoukla zelená dívka s vrbovými proutky místo vlasů. S nesmělým úsměvem zamávala. Ona ji však nespatřila. Zbývala jen jediná klapka na jejích očích. Nespadla. Neviděla ji. Salix však stačilo, že věřila. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/15/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů