ŽD8 – Prekvapenie z lásky
Romantické drabble „Láska, som doma,“ zaznel z predsiene mužský hlas. O chvíľu na to sa v obývačke zjavila strapatá hlava pána domu. „Zlato, kde si?“ „Spálňa,“ ozvalo sa z poschodia. Neváhal a vydal sa tam. Keď otvoril dvere, v šoku zalapal po dychu. Miestnosť bola ožiarená svetlom desiatok sviečok, rozostavaných okolo postele, na ktorej v celej svojej kráse ležala jeho láska. „Konečne si tu. Už sa ťa neviem dočkať.“ „Panebože,“ vydýchol pri pohľade na tú dokonalosť. Prišiel k posteli, sadol si a svoju lásku objal. Vzájomne si hľadeli do očí, snažiac sa tak vyjadriť všetky svoje city. „Milujem ťa, láska,“ šepol. „Navždy.“ Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD8 – Druhorozený
Romantické drabble Miloval ji. Miloval ji od toho okamžiku, kdy ji poprvé spatřil. A teď ji sledoval, jak tančí s jiným mužem. Odložil sklenici na stolek a odešel ze sálu. Neviděn. Neslyšen. Jak by mohl soupeřit s korunním princem? Žena po princově boku bude budoucí královnou. A on byl pouze jeho bratrem. Druhorozeným. Nepodstatným. Přitom jeho bratr si nikdy nevšiml těch jiskřiček v jejích očích, když se rozesmála. Z balkónku pozoroval, jak vyběhla s princem ruku v ruce, celá rozesmátá. Jak ji princ jemně sevřel v náručí. A pak za svitu měsíčního světla poklekl na koleno a z kapsy vyndal malou krabičku… Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD8 – Tulipánová láska
Romantické drabble Láska k někomu se dá vyjádřit květinou. Červenou růží nebo růžovou gerberou, modrými chryzantémami nebo tulipánem. A nebo se tulipán zamiluje do tulipánice. Pan Tulipán nemůže dát ale paní Tulipánici květinu, sám je kytka, co by jí měl dát? Napadla ho ranní rosa, ta na ni padá každý den. Nebo nějaký prášek z křídel motýlů – ne, to se může vznést. Nevěděl však, že paní Tulipánici by úplně stačilo, kdyby s ní trávil čas. Aspoň na Valentýna. Jenže to pan Tulipán nevěděl, a když se to dozvěděl, paní Tulipánice se s ním rozešla. Bylo to opravdu těžké, ale život jde dál. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD8 – Zimní noc
Romantické drabble. Autor požádal o anonymní vydání. Za oknem bylo bílo. Z temné oblohy neustále chumelilo. V pokoji bylo celkem šero, jediný zdroj světla vycházel z velkého kamenného krbu, ve kterém praskalo dřevo a šustil oheň. Plameny tančily se svými stíny a střídaly se ve své velikosti. V místnosti hrála tlumená a pomalá hudba beze zpěvu. Bylo slyšet hemžení dvou nahých těl. Laskající doteky milenců, zvuky polibků a občasné slastné zasténání. Oba leželi na podlaze poblíž krbu, ale zase ne moc blízko. Pod nimi bylo několik ovčích kůží, v blízkosti byl také nízký stůl, na kterém stála prázdná láhev šampaňského a dvě skleničky. Nechyběla ani miska jahod. Redakční úpravy provedla Áine...