ŠKM – List javoru

Místnost osvětlovaly jen dohořívající svíce, které na stěnách rozhýbávaly tajuplné stíny. Magdaléna usedla do svého houpacího křesla, porovnala si podušku za svými zády a na klín postavila svou milovanou šperkovnici. Téměř každý večer před spaním si našla chvilku, aby se díky předmětům, které truhlička ukrývala, přenesla v čase do své minulosti a zavzpomínala na události, které pro ni byly velice cenné.

Otevřela dřevěné víko, chvíli si prohlížela předměty uvnitř, načež vytáhla vylisovaný list javoru…

„Přestaň se šťourat v tom jídle a pořádně jez, za chvíli ti začíná vyučování,“ řekla královna Sofie a Magdalénu tím probrala ze snění.

Ta si zrovna představovala, jak uhání cvalem na Samovi, a téměř cítila vítr ve vlasech. Návrat do reality byl bolestný. Na talíři před ní leželo netknuté jídlo, na které dívka neměla vůbec chuť, a ve vedlejším pokoji uslyšela hlas pana Collinse, jejího soukromého učitele, který zřejmě rozmlouval s Magdaléniným otcem. Pohled se jí mimovolně stočil k pootevřenému oknu, za kterým začínal nádherný podzimní den. Tam je tak krásně! A ona musí celé dopoledne sedět s tím nudným páprdou uvnitř, učit se latinu a opisovat nesmyslné texty.

O deset minut později vešla do knihovny, kde probíhaly její hodiny, a na stolek před sebe vyrovnala kupičku knih, které si měla včera večer prolistovat. Neotevřela ani jednu. Místo toho podnikli s Alexandrem tajnou výpravu do podkroví, kde si hráli na vojáky a sváděli ukrutné bitvy. Tedy až do té doby, než je tam objevila vychovatelka a přivedla je značně zašpiněné dolů, kde je královna patřičně vyhubovala a poté poslala umýt a spát.

Magdaléna si zrovna vymýšlela omluvu, proč zadaný úkol nesplnila, když se otevřely dveře a v nich stál její otec s nějakým mladým mužem.

„To je tvůj nový učitel, pan Baker,“ řekl otec. „Doufám, že u své dcery uvidím větší pokroky ve studiu než doposud,“ otočil se na muže, kterého tímto uvedl do nemalých rozpaků.

Za králem zapadly dveře a žačka se svým učitelem osaměli. Magdaléna byla touto nenadálou výměnou zaskočena. Když se vzpamatovala, usedla za stolek a jala se vytahovat brk. Učitel děvče zarazil.

„Půjdeme ven. Tady je příliš těžký vzduch.“

Magdaléna se nenechala dvakrát pobízet a následovala učitele do zahrady. Ten jako první netradičně zvolil několik tělesných cviků, aby dítě před sebou probudil z ospalosti. Poté se přesunuli do zadní části zahrady, kde sbírali kamínky, ze kterých Magdaléna skládala nejrůznější matematické obrazce podle zadání pana Bakera. Hned to byl obdélník, hned zase s různě dlouhými stranami, poté třeba kruh. Po hodině matematiky se procházeli mezi stromy, které Magdaléna musela určovat jen po hmatu kůry, protože jí její učitel zavázal oči kapesníkem. Nakonec si dívka měla posbírat několik spadaných barevných listů, kterých tu bylo na zemi spousta, a podle nich namalovat barvami obrázek na kousek plátna. Přitom jí pan Baker četl legendy týkající se jejich země, které Magdaléna nikdy dříve neslyšela.

K obědu přiběhla dívenka celá rozzářená, s tvářemi červenými a vlasy rozevlátými na všechny strany. Oběd spořádala během chvilinky, a dokonce si žádala o přidání. Celou dobu matce, která s ní a ostatními dětmi výjimečně také obědvala, vyprávěla, co se dopoledne nového naučila.

Obrázek s namalovanými listy nakonec věnovala otci k narozeninám. Velmi ho tím potěšila, protože měl rád výtvarné umění. Sama si na památku ponechala jeden javorový list v barvě zapadajícího slunce, aby si uchovala vzpomínku na ten významný den, který pro ni znamenal přerod. Od toho dne se totiž začala zajímat o vše nové, a to jen díky panu Bakerovi, který svými netradičními učebními metodami probudil v budoucí královně zájem o studium.

Redakční úpravy provedla Áine Adair.