ŽD1 – Co už ti nikdy neřeknu

Drabble formou dopisu

Je to patnáct let. Stáli jsme před Tvým domem. Objímal jsi mě, ptal ses, jestli mi to nevadí. Jen noční temnota nás chránila před přísným pohledem mého otce stojícího nedaleko. „Nevadí, ale nejsme tu sami,“ řekla jsem a odešla. „Nevadí. Pošleme ho pryč a já zůstanu,“ chtěla jsem říci. Chtěla jsem říci víc. To, že vím, že letní noci jsou krátké. Že přelétavost nočních motýlů přináší zklamání. Že noční motýli za úsvitu zemřou. Že vzpomínky zůstanou. Teď stojím znovu u toho domu. Vzpomínky zůstaly, jen vzpomínka na krátkou letní noc není. Vím, co už Ti nikdy neřeknu: Moc mi chybíš.

Redakční úpravy provedla Áine Adair.