ŠKM – Pamětní medaile
Přejela dlaní po víku šperkovnice a zlehka ji pootevřela. Několik okamžiků jen sledovala tu škvíru, jako by zvažovala, zda ji opravdu otevřít, než se zhluboka nadechla a dovolila svým pokladům zase jednou vidět denní světlo. Zaváhala. Prsty se nad obsahem lehce zachvěly. Pomaličku uchopila zašlou zlatavou medaili nepravidelného kulatého tvaru s ouškem na jedné straně. S povzdechem se opřela zpět do křesla a převrátila ten kousek kovu v dlani. Upřela pohled k okenní tabuli, skrze kterou proudily do místnosti poslední hřejivé paprsky slunce, a ve vzpomínkách se vydala na dalekou pouť do svého dětství. „Ale já tvé rozhodnutí nepřijímám!“ Rozrušená slova následovaná bouchnutím se nesla dlouhou chodbou a zanechala za sebou ozvěnu. Dívenka sebou poplašeně trhla,...
ŠKM – Stříbrný náprstek
Královna Magdaléna opatrně otevřela víko své překrásně vyřezávané šperkovnice. Její štíhlé, hubené prsty se opatrně probíraly krásnými předměty, které zde byly uložené. Až najednou nalezly drobný stříbrný náprstek. K němu se váže nynější příběh. „Výsosti, prosím, přestaňte se hrbit,“ ozval se již poněkolikáté hlas postarší vychovatelky královských dětí, hraběnky Couvier. Tato přísná dáma neustále bděla svým ostřížím zrakem nad chováním a vzhledem královských dětí. Své poslání brala vždy velmi vážně. „V každém okamžiku musíte mít na paměti své postavení a místo, které ve světě zaujímáte.“ Princeznu, asi tak šestiletou, však vychovatelčin monolog brzy přestal bavit a místo poslouchání již tak dobře známých vět raději hleděla z okna. Byl máj, všechny stromy kvetly...
Přes přechod
Drabble. Autor požádal o anonymní vydání. Běžíš. Tiskneš si dítě k hrudi, podvědomě se natáčíš zády k možnému nárazu. Skřípění brzd. Kvílení pneumatik na kluzké silnici. Jsi podivně klidná a přitom zoufale odpočítáváš kroky na protější chodník. Neohlížíš se. Běžíš. Doufáš. Několik hodin poté sedíš u okna, sleduješ neustávající déšť. V hlavě si přehráváš všechny možné scénáře a po tváři ti tečou slzy. Nikomu se nic nestalo, všichni jsou v pořádku. Neudělalas nic špatně. Tak proč se cítíš… Smutná? Zraněná? Vinna? Prostě jsi jenom přecházela silnici. Po přechodu. Počkalas, až zastaví, pak teprve jsi vstoupila do vozovky. Jen další řidič to neubrzdil. Zavřeš oči. Nádech....
Netvor a princezna – část třetí: Linette 1/2
I To zvíře… Ta věc… Odněkud se to vynořilo, strhlo ze mě toho nenechavého opilého muže a vzápětí se s ním válelo po zemi. Zůstala jsem stát u zdi jako přibitá. Nedokázala jsem se ani pohnout, jen jsem stála, oči dokořán, pootevřená ústa. Skoro jsem i zapomínala dýchat. Pozorovala jsem scénu před sebou. Ten netvor držel muže pod sebou, svým obrovským, krvácejícím tělem doslova přišpendlil muže k zemi. Těžkýma rukama – nebo to byly spíš tlapy? Rozhodně na nich byly drápy! – drtil štamgastovi ramena. Ten řval a prosil o slitování, ale zdálo se, že netvor se mu právě snaží tesáky rozdrásat hrdlo. A potom na mě krátce vzhlédl. Jako by se chtěl ujistit, že mi nic není. Že jsem v pořádku. A já zahlédla ty zlatavé oči. To snad… „Sebastiane…“ vydechla jsem. Musela jsem to...
Ľalia medzi tŕním – časť 1.
Rok 185 po Kristovi. Je to čas Rímskej ríše a kresťanstva. Rím zaberal väčšinu sveta a ľudia opustili staré zvyky a obrátili sa ku kresťanstvu, ale ľudia na severe pod nich nepatrili a stále medzi nimi panovali staré zvyky a verili vo svoje božstvá. A to boli Slovanské kmene a Normania. V jednom Slovanskom kmeni zasvätenému Triglavovi, bohu s tromi tvárami a vládnucimu nad juhom, východom a západom… Na kmeň začali padať prvé lúče slnka. V kmeni stále vládol spánok, a kde tu vyšla z jedného obydlia dievčina. Merala asi tak meter sedemdesiatpäť. Mala vlasy biele ako sneh, čo sa u týchto kmeňoch veľmi nevidelo, ktoré mala dlhé až po zadok, husté a zapletené do vrkoča, čo značilo, že je ešte slobodná. Mala zelenomodré oči, pery plne vytvarované, líca červené,...