Maim
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Maim!“ Slyšela jsem Beccu, jak trochu vyděšeně volá mé jméno. Seděly jsme na pláži a já se zakoukala na moře, na jeho nekonečné dálky, na tu krásnou modrou plochu. Nechtěla jsem, aby mě vytrhla z myšlenek, a tak jsem dělala, že ji neslyším. Ignorovat ji bylo snadné – její hlas zněl zdálky, jakoby mimo můj svět. „Maim! Co si myslíš, že děláš?!“ Teď se ozvala víc zblízka. Víc vyděšeně, trochu naštvaně a dost udýchaně. Můj mozek však stále neviděl důvod brát ji na vědomí. Netušila jsem, proč hysterčí, když spolu sedíme na lehátcích a opalujeme se. Ona však nepolevovala: „Maim!“ Pevně mě chytla za paži. „Co to sakra děláš?! Vždyť neumíš plavat!“ Roztržitě jsem zaznamenala, že nesedíme na lehátcích, jak jsem si...
Očista
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Sucho už panovalo několik měsíců. Ve studnách vysychaly poslední kapky vody, jezera byla den ode dne mělčí, řeky už nezpívaly šumivou píseň, a dechberoucí vodopády už dlouho svou krásou nikoho neoslňovaly. Vše bylo horší a horší. Slunce spálilo veškerou úrodu, staří lidé podléhali nemocem, a vůbec to nevypadalo, že by v blízké době měl přijít déšť. Nayar už nějakou dobu pobýval ve vězení. Nebyl to kriminálník, byl to velmi dobrý muž, ale bezmoc ho donutila ke krádeži. Jen jednou jedinkrát přeskočil plot svého souseda a ze studny nabral půl vědra vody, aby se jeho malá dcera měla čeho napít. Soused byl však starosta, zlý a namyšlený člověk, a Nayara u svého domu spatřil a okamžitě jej nahlásil. Na zdi byly vyryté...
Rozmazlená minerálkoholička
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Že bez tekutin není života, to není pro nikoho žádná novota. V mnoha variantách pijeme je každý den, po některých kreacích může být člověk i ojíněn. Někdo má raději sladké patoky, jiný ty, po kterých nevidí ani na dva kroky. Alko, či nealko, jak si kdo přeje, nebo si třeba může nachytat vlastní vodu, když venku leje. Dříve já osobně pila jsem výhradně vodu z vodovodu, jenž v trubkách příjemně vychladne. Teď však jsem vybíravá opravdu moc, pakle s Magnésií tahám po dvou a řvu o pomoc. V chuti tuhle dobrotu trumfne maximálně Vincentka v tmavé láhvi vyrobené v‘ sklárně. Ještě také utrácím za Bílinskou kyselku, s oblibou piji ji, když koukám na telku. Zdarma je milovaný můj pramen Dr. Šťastného v Luhačovicích...
Tichý společník
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Už desítky let je mým nejlepším přítelem, i když musím uznat, že jsme nezačali dvakrát dobře. Vlastně to je silný eufemismus. Během prvního setkání se mě pokusil připravit o život a málem se mu to i povedlo. Naštěstí (nebo naneštěstí) jsem byl příliš tvrdohlavý a přežil. Dívám se na něj téměř s láskou v očích. Živí mě. Stará se o mě, i když mě okradl o všechno, co jsem byl. Někdy si se mnou povídá. Nechávám mu vzkazy v písku a on je tiše zahladí. Neříkám, že je ideální společník, ale je jediný, který mi zbyl. Jen já a oceán. Redakční úpravy provedla Helenia...
Souznění
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Stojím na kraji skalního převisu a koukám se dolů. Moře pode mnou je nespoutané, nádherné. Voda se blyští odstíny modré, šedé i zelené, okraje drobných vln zdobí bílý lem pěny. Ve vzduchu je cítit slaná vůně vody mísící se se vzdáleným pachem mořských řas. A cítím ještě něco, nedokážu to ale přesně pojmenovat – vzrušení? Svobodu? Téměř mimovolně rozpažuji ruce, jako bych chtěla všechno to, co cítím, obejmout, a zhluboka se nadechuji. Cítím s tím životodárným živlem, z něhož jsem stvořena, zvláštní propojení. Věnuji nekonečným hlubinám tam dole poslední pohled a dělám krok. Padám a přitom se směji. Ach, ta svoboda! Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
