Čarodějnice

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. I když to je už spousta let, stále si to pamatuji, jako by to bylo včera. Byla jsem malá holka, žila jsem spokojený život v jedné vesnici téměř na konci světa. Měla jsem jen matku, starší sestru, kočku a pár slepic. Otec byl naverbován na vojnu a domů se už nevrátil. Vím, že byla zima, sněhu po kolena, místy i víc, a když jste brečeli, tak vám slzy mrzly málem v očích. To si dnes už nedokážete představit. Ale tehdy to byla realita. Pro všechny rodiny bylo těžké sehnat něco k jídlu, a co teprve pro ty bez otce. Všechny slepice jsme prozíravě uvařily dřív, než nám stihly venku zmrznout. Později jsme přežívaly z darů od přátel. Kdo nemusel, ani nechodil ven a všechny rodiny se snažily, aby jim nikdy nevyhaslo v...

Autor : dne 07/14/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Dál plápolej

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Všechny cesty někam vedou pod oblohou modrou, šedou. Večer k ohni chci si sednout, dřív, než hvězdy začnou blednout. A tak dál plápolej… Chodím cestou i po poli, prohlížím si své okolí. V noci přespávám pod stromy, zář mého ohně osvětluje lomy. A tak dál plápolej… Motám se krajem sem a tam, kam zítra se zas podívám? Večer je oheň mým věrným druhem, od mládí chtěl jsem být dobrodruhem. A tak dál plápolej… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Autor : dne 07/14/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Jsem oheň

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Když jsem se narodila, válka už byla v plném proudu. Na dobu míru si matně vzpomínala maminka. Občas mně i bratrům vyprávěla příběhy ze svého dětství, které se nám zdálo být neuvěřitelně bezstarostné. Žádné boje, žádný výcvik, žádný strach o ty nejbližší. To já s tím strachem vyrostla. Nejstarší bratr odešel do boje krátce poté, co jsem se naučila číst ta nejjednodušší slova. Druhý bratr odešel rok po něm. Adrian, který mi byl nejblíže věkem i povahou, odešel před půl rokem. Ani jeden se ještě nevrátil… A nejspíš se už ani nevrátí. Zanedlouho odejdu i já. Je to teprve posledních pár let, co do války odcházejí i dívky. Mužů už bylo málo, proto za budoucnost naší země bojujeme i my. Co na tom, že ani nevíme, proč...

Autor : dne 07/14/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Dům v plamenech

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Žila byla kdysi jedna velmi bohatá rodina. Měla opravdu velké jmění a pište si, že se jím i ráda chlubila. Všichni měli prestižní hůlky, značkové oblečení… Žili si jak králové a ostatním, co do elity nepatřili, to dávali velmi, jak se lidově říká, sežrat. To všechno bylo z jejich pohledu idylické – neměli nouzi, pořád si mohli kupovat víc a víc… Až jednoho dne u nich zazvonila stará kouzelnice. „Kdopak jste?“ zeptala se paní domu. „Jsem chudinka stará stařena. Muž mi zemřel a teď nemám kam jít. Pomozte mi, prosím. Odvděčím se vám.“ „Pche, to určitě! Akorát sem zatáhnete nějakou nemoc!“ „Ale, slečno…“ „Řekla jsem to jasně! A teď už jděte. Jen mi tu hnusíte dům.“ „Dobrá tedy. Když to nejde po dobrém, musí to jít...

Autor : dne 07/14/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Ohnivý elementál

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zrozen z rudého ohně, ztracen v kouřové cloně, nejí, nespí, plápolá, než povinnost zavolá. Duši má ohnivou, svět je mu obživou, na popel vše spálí, než se jinam vzdálí. Plane si tiše, spaluje říše, někdy z radosti, jindy ze zlosti. Doutná lehce, dýchá křehce, cíl se blíží, stín se klíží. Sil nemá, ničema, končí žár, za chvil pár. Praská maska, je již příliš… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Autor : dne 07/14/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů