Voda

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Voda je dáma, která si hraje s námi,
zve nás na pikniky i na noční flámy.
Osvěžit nás umí svým chladivým dechem
a někdy nás překvapí nenadálým spěchem.

Voda je život, skrz kapky k nám prýští,
voda jsou peřeje, co naše plány tříští,
voda je záchrana, co ochladí nám čelo,
voda je živel, jež tvoří naše tělo.

Já nedávno potkala pramen řeky známé,
který skrze hory odvážně se láme.
Jak potůček malý teče řeka Labe,
až se stane největší – kdo se na ni hrabe?

Čistá a průzračná je v ní její voda,
osvěžit se můžeš, jedno však v tobě hlodá,
proč, když teče dále mezi lidská města,
proč je potom špinavá a není hezky čistá?

Je to snad dílo černé magie?
Nebo je to kouzlo jedovaté zmije?
Proč si lidé neváží, co příroda jim dává?
Proč většina mudlů nad tím rukou mává?

Dáme lidem kouzlo, co vodu vyčistí,
co jim pouklízí jejich náměstí?
Pomůžeme najít, co důležité je?
Je mezi mudly ještě kouzlo naděje?

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.