Rozmazlená minerálkoholička

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Že bez tekutin není života,
to není pro nikoho žádná novota.
V mnoha variantách pijeme je každý den,
po některých kreacích může být člověk i ojíněn.

Někdo má raději sladké patoky,
jiný ty, po kterých nevidí ani na dva kroky.
Alko, či nealko, jak si kdo přeje,
nebo si třeba může nachytat vlastní vodu, když venku leje.

Dříve já osobně pila jsem výhradně
vodu z vodovodu, jenž v trubkách příjemně vychladne.
Teď však jsem vybíravá opravdu moc,
pakle s Magnésií tahám po dvou a řvu o pomoc.

V chuti tuhle dobrotu trumfne maximálně
Vincentka v tmavé láhvi vyrobené v‘ sklárně.
Ještě také utrácím za Bílinskou kyselku,
s oblibou piji ji, když koukám na telku.

Zdarma je milovaný můj pramen Dr. Šťastného
v Luhačovicích tekoucí z válce skleněného.
Lahodný, osvěžující, neodolám mu v žádném případě,
nejraději točila bych si ho na cestu rovnou do kádě.

Přednost tedy nade vše dávám minerálním vodám,
v jejich konzumaci si s pivařem ani omylem nezadám.
Litr, dva, tři, pět – šup je tam na ex,
tomu se nevyrovná žádný přeslazený Semtex.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.