Mořské drabble

Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Mořské vlny narážely do pirátské lodi. Z lodi se ozýval křik a zpěv opilých pirátů, kteří se vraceli z úspěšné „obchodní schůzky“ zpět do svých domovů. Na palubě zářilo zlato z otevřených truhel, v policích byly pečlivě urovnány láhve toho nejdražšího vína. Vlny do lodi narážely víc a víc. Pak to už byl jen okamžik, mrknutí oka a loď se podivně nahnula, potápěla se. Do divokého moře padalo zlato, šperky, láhve s vínem, elegantní oblečení i lahodné jídlo. Zpěv pirátů zněl ještě dlouho, ale i refrén té nejkrásnější písně jednou skončil a ozýval se už jen v hlubinách temného moře. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/24/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Voda

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kdyby vody nebylo, přírody by ubylo. Žízeň bychom měli a ptáci by nepěli. Měli bychom vodou šetřit a nic neleštit. Voda je dobrá věc, to není žádná lež. Bez vody bychom nežili a čaj či kávu nepili. Milovníci kávy by kávu neměli, v obličeji by zbělali. Proto říkám: šetřete vodou, ať jdete s dobou. Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Autor : dne 07/24/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Spomienka z mora

Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Dívam sa z útesu. Je nízky, nechcem, aby ma pád omráčil. Chcem cítiť svoje posledné okamihy. More ma vždy desilo. Nie kvôli hĺbke alebo morským živočíchom. Môj strach bol nevysvetliteľný, tajomný. Ale kde nájdem krajšie rozlúčkové miesto ako v Grécku? Dookola počujem slová lekárov: Nedožije sa maturity. Má neznámu neliečiteľnú chorobu. Nevedel, že ho počujem. Nestihnem si splniť žiadny zo svojich snov, urobiť nič významné pre svet. Nedokážem takto žiť. Skočím. Voda ma schladí, hladká mi vlasy, preplieta sa mi pomedzi prsty ako milenec. Nádhera. Vtedy sa mi vynorí spomienka z minulých životov. Som prevtelená Doris, Oceanida morí. Som...

Autor : dne 07/24/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Pouštní óda na vodu

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kráčím přes duny vyprahlou pouští Čutoru poslední kapky vody opouští Slunce přímo nad hlavou pálí Myšlenky mé pomalu se kalí A myslím na vodu… Na studnu hlubokou pod zemí Nohy se pletou, jak jdu k ní Jak sklenka orosená hrdlo chladí Že je to jen Fata Morgana dost vadí Sním, jak v říčkách nohy vlnky hladí Jak plavali jsme v rybníce, tak dávno, ještě mladí Jak za deště kapky po kůži stékají V každé z nich barvy duhy se skrývají V zalehlých uších moře mi šumí Slyším vlny, když za bouře duní A doma pod horou pramen bublá Tiché zaklínadlo si mumlá Voda čarovnou má moc Naše planeta je modrá dost Jen tady na poušti málokdy zaprší I mě za chvíli už slunce zcela vysuší Kam vlastně chodí supi pít? Já chci žít! Redakční...

Autor : dne 07/24/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Vodní zahrady

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Slunce nemilosrdně spalovalo vyprahlou zemi. Každý, kdo mohl, hledal nějaké stinné místečko, kam se schovat. Král pozoroval klidnou atmosféru z okna svého paláce. Byl zamyšlený. Blížily se narozeniny jeho milované manželky a on přemýšlel, jakým darem by ji nejvíce potěšil. Musí to být něco výjimečného, neobvyklého. Co by to však mělo být? Jeho žena byla skromná, nelibovala si v nových špercích či drahých látkách. Milovala stromy a rostliny a květinové zahrady. Kéž by jí tak mohl dát darem celé lány květin, které by nikdy neuvadly. Na to by však byla potřeba voda. Obrovské množství vody. A to nebylo snadné. Nejbližší řeka byla vzdálená několik mil. Vody v ní byl dostatek, jak však vodu zadržet, zkrotit? Bylo to...

Autor : dne 07/24/2018 | Pohádkové, 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů