Letní grilování… aneb Když se kouzelníci snaží splynout s davem

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Začalo to úplně nevinně. Jeden přítel, který má mudlovské rodiče, a tedy i spoustu kamarádů, pozval mě a moji kamarádku Jarmilku na večerní grilování do jeho oblíbené hospůdky U Kalichu. Popisoval nám, jak je gril úžasné zařízení, že nejlepší maso je ugrilované na dřevěném uhlí a jaké umějí mudlové vařit vynikající pivo. I když samozřejmě tato část se nás vůbec netýkala.

V sobotu večer jsme se tedy s Jarmil sešly u nás doma a s pomocí maminky jsme si upravily oblečení dle mudlovského stylu. Naštěstí je Jarmilka na tyhle věci ujetá, takže to byla velká zábava. Obě jsme měly pohodlné kalhoty zvané džíny, volná trička a na nohou tenisky. Pro jistotu jsme si ještě vzaly nějaké svetry a stáhly vlasy do ohonu. Přesně v sedm jsme se dotkly přenášedla a za chvilku se k nám hrnul George. Ujistil se, že vypadáme dostatečně mudlovsky, a už se hrnul do baráčku, kde bylo napsáno Hospůdka U Kalichu.

Rychle jsme prošli vnitřkem útulného hostince, který se až tak nelišil od kouzelnického, a skončili na malém dvorku, kde byli Georgovi přátelé. Rychle nás představil s tím, že teď začíná nejdůležitější část, rozdělání ohně. Chlapec jménem Marek vytáhl odněkud pytel a vysypal z něj do děrované nádoby dřevěné uhlí, pak na to nalil něco, co silně zavánělo blíže neidentifikovatelnou vůní (jmenovalo se to tekuté pepo) a pak škrtnul zápalkou. Oheň se celkem rychle rozhořel. Až jsem se podivila, co to mudlové používají za kouzla. Po chvíli se dotyčný vrátil ještě s nějakým přístrojem. Když ho uvedl do chodu, začal vydávat strašně hlasitý zvuk a dřevěné uhlí v nádobě se během chvilky rozžhavilo. Z nádoby také začal létat roj jisker. To mě trochu vyděsilo, ale všichni byli v klidu, tak jsem to neřešila.

Využila jsem chvilky, kdy se nic nedělo, a trochu se rozhlédla kolem. Stála jsem na kraji pergoly a kolem mě byly dřevěné stoly a lavice, na kterých bylo rozprostřeno jídlo a pití, u stropu visely lampióny a uprostřed dvorku stál onen pověstný gril. Skládal se z většího a menšího válce. Jak jsem později zjistila, tak rozpálené uhlíky se sypou pouze do toho menšího válce, který ohřívá ten větší.

Za chvilku byly uhlíky nažhavené. Jarmilka uznala, že viděla dost, a s radostí přijala pozvání na limonádu od jednoho fakt hezkého kluka. Mě zajímalo, co bude dál. Marek si tedy nasadil obrovskou rukavici, zřejmě měla nějaký žáruvzdorný efekt, a vzal si nádobu s horoucími uhlíky. Bohužel neodhadl vzdálenost a narazil do grilu, který to neustál a převrhl se. To Marka vylekalo natolik, že upustil uhlíky a ty se rozkutálely směrem k dřevěné pergole a posezení. Někdo pohotově na uhlíky chrstnul nějakou tekutinu, která však měla zcela opačný efekt. Nastala panika.

Po očku jsem koukla na George, jestli něco udělá. Měl u sebe hůlku a mohl ji použít. Ten však stál vedle mě a nevěřícně kroutil hlavou. Asi zachytil můj vystrašený pohled, protože se ke mně přitočil a ujistil mě, že je tu všude silné protipožární kouzlo, a tudíž od uhlíků nic nechytne. Jenom si budeme muset trochu delší dobu počkat na gáblík.

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.