Justiční omyl

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Svatá inkvizice, vážení kouzelníci,
upalovala kdysi ženy na hranici.
Ženy zlé i ženy hodné,
trocha osvěty určitě i dnes bodne.

Stačilo si na procházku
při měsíčku vyjít.
Nebo třeba svoji krávu
pětkrát denně dojit.

Záminka se hodí každá
k upálení nevinné,
inkvizitoři věří pevně,
že pán bůh jim promine.

Že prý je to čarodějka,
tvrdili jí od úterka.
Přemýšlí však nejvíce,
kdo nakrmí slepice?!

Všichni jim to uvěřili,
hranici jí postavili.
První sirka, druhá, třetí,
u kůlu se mudla potí.

Vatra vesele plápolá,
oheň tělo halí.
Spravedlnosti se už nebožačka nedovolá,
proti soudobé justici jsme malí.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.