Pro Chester…
Jedna stará lampa
na půdě se skvěla.
Prach z ní Chester setřela,
když uklidit tam chtěla.
Nevěděla, že lampa ta,
z kouzelných je krajů,
z nebezpečných údolí
plných čar a tajů.
Na starou zeď za ní
padl temný stín,
když se prudce otočila,
stál tam mocný džin.
Pravil hlasem úlisným:
„Chester – moje paní,
splním já ti bez váhání
jakékoliv přání.
Kterékoliv přání,
po čem touží tvé srdce,
pravou lásku, slávu?
Či snad radši srpce?“
Dlouho Chester přemýšlela
a nakonec mocí jata
džinovi si poručila
bezedný zdroj zlata.
I vytáhl džin měšec
ze záhybů své róby,
měšec, co již způsobil
převelice zloby.
Lepší pozor dát si měla
na svá vlastní přání.
Málo kdy je upřímný,
kdo se vám k zemi klaní.
A džin se jen zle směje,
pekelník ten zrádný.
Chester dluhy nadělala,
však bezedný měšec – prázdný.