Stromopsaní – Blodyne, dlužíš mi píseň!
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska. „Kde jste, madam?“ rozhlížel se kolem a pátral mezi stromy. Několikrát se procházel kolem místa, kde ji viděl, a toužebně hleděl do dálky. Byla tak krásná… Ale byla mu také neuvěřitelně známá, jako by ji už někdy viděl. Možná ho čeká v budoucnosti, v té lepší, kde nebude tak osamělý. Blodynovi to však bylo divné, byl si jistý, že nikdy žádnou ženu, která by jí byla byť jen podobná, neviděl, a přesto… Vrtalo mu to hlavou, když sešel na lesní cestičku a pomalu jí kráčel vstříc svému novému dobrodružství. V duchu přemítal, do jakého města dorazí. Jakou píseň bude hrát jako první, aby své publikum řádně pohostil kulturou. A přitom všem se usmíval, aniž si všiml zbojníka, který na něj vyskočil z křoví....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 7. kapitola
Pan kolejní je štramák – nedal bych ho ani za mák! Seděl jsem na talířku a olizoval kousek jablka, který mi podstrkovala hodně dlouho Chester, než jsem si ho od ní teda vzal. Jsem ještě trochu smutný z toho, že mě tu nikdo nebere vážně, ale rozhodl jsem se to změnit. Nějak… V kolejce je klid. Náš pan kolejní zas ve svém křesle. Ostatní studenti štěbetají a skrze roušky zní jejich hlas trochu tlumeněji, což mi vyhovuje. Plameny v krbu šlehají vysoko. Je tu dost suchý vzduch, ale naštěstí je otevřené okno, které mě osvěžuje. Chester Mikeyskovitá: Super, pane profesore… Pane profesore, a nebylo by možné mi to říct tak jako potajmu dříve? Udělal byste si u mě vočko…. – mrká na něj – Nicholas McElen: kdepak, slečno mikeyskovitá. To...
Snad podzim již, snad jaro zas
Krásné stromy, krásná tvář, podzimní tok a barvy zář. Snad podzim již, snad jaro zas, kdopak ví, jak se ztrácí jas. Kdopak ví, ať odpoví, že slunce skví se v zákroví. Usínej jí v náručí, ať srdce hned ti poručí. Konec nevěry a tajných lásek, snad louky plné sedmikrásek. Otevřou nám teď naše oči, když svět kolem nás se stále točí. Pro lepší svět, bez lži a hádek. Pro vstup do pohádek a našich myslí vězněných. Pro méně srdcí raněných. Snad úžas v tvých se očích skvěl, ale říct jsi to však zapomněl. Napověz, že uznáš lásku, jako srdce na provázku. Provázek se však přetrhne, jakmile se od srdce odtrhne. Vše, co uznáš a chtěl bys, kdybys ztratil, měl bys… Krásné stromy, krásná tvář, podzimní tok a barvy zář. Snad podzim již, snad jaro zas, kdopak ví, jak se...
Strážce přírody
Existují legendy, povídky, příběhy nebo historky o magických, pekelných či nebeských stvořeních. Většina z toho jsou ale jen dohady, pohádky a nepravdivá fakta. Já vám povím pravdivý příběh o Mori Ikiru. O dívce, která byla milována přírodou stejně, jako ona milovala ji. Příběh z doby rozsáhlých lesů, kde se lidé přizpůsobili přírodě a nepřizpůsobovali ji sobě. Neexistovaly auta, továrny, elektrárny ani rozsáhlá města. Jen malé vesničky s malými počty lidí, kde se chodilo pěšky a zvířata žila volně v přírodě. Jdu klidným lesem. Po chvilce zaslechnu zurčení potůčku. Miluji ten zvuk. Jsem asi v polovině své cesty. Musím dojít k podzimním vodopádům. Na přelomu srpna a září je tam plno práce. Vydám se proti proudu vody a za chvíli dojdu k větvící se řece. Jedna větev...
Simirajský bojovník – 28. kapitola
Armáda Nate byl neskutečně šťastný, že s ním Fred šel. K Alye a ostatním dorazili už za světla. Fred se zastavil kus od nich. „Kdo to je?“ zeptal se. „Naši přátelé, nemusíš se bát,“ uklidnil ho Nate. Freda to moc neuklidnilo, ale když spatřil Alyu víc z blízka, její pohled ho uklidnil. Nate pořád žasl nad tím, jak to dělá. „Můžeme vyrazit?“ zeptala se. Oba chlapci přikývli. Nasedli na koně a vydali se k průsmyku. „Alyo, slyšel jsem jednoho vojáka, jak říkal, že vyjedou dnes ráno. Kolik máme času?“ „Je jich hodně a než se připraví, bude jim to trvat. Navíc průsmykem budou postupovat mnohem pomaleji než my. Myslím, že budeme mít aspoň dva dny náskok.“ To bylo vcelku uklidňující. Fred se ale netvářil vůbec...