Zlodějka

Chyťte ji! Zlodějku mrzkou, co ukradne každou chvilku hezkou. Chyťte ji, vsaďte do vězení, proti mé ztrátě to nic není. Ukradla mi jazyk a slova, řekla, že se vrátí znova, ať sladká slova, co mám, už nikdy jiné nešeptám. Ukradla mi taky čas, řekla, že se vrátí zas, tak nevím dne ani hodiny, jen oči pro pláč zbyly mi. Mezitím si kradla dál, z Měsíce jen srp zůstal, z rána jenom kocovina, všechno je to její vina. Ukradla mi žízeň i chuť, za to všechno ji teď suď! Co mi nechala, co mi zůstalo? Pergamen a brk, aby mi to psalo. Dala mi svícen a stůl, řekla: „Teď jsi jen můj! Teď mi budeš psát vše, co si budu přát.“ Psal jsem o tom, jak je štěstí vratké, ona, že chce básně sladké. Psal jsem o včelách a medu, za to podala mi jedu. Tak mi nechutná spát, díky...