Vězeň

Smutný vězeň sedí ve své cele a přemítá o životě. Temná je cesta poznání, černá je lidská duše, nakonec zbude jen přiznání, co vyzní pěkně suše. Temná je cela, ve které sedíš, smutné jsou tvé oči, jak do tmy hledíš, prázdnota je všude kolem tebe, tiše tě svírá, nesmíš jí podlehnout, lékem je víra. Šílenství, jež odráží se v tváři tvé, už klidné místo brzy nalezne. Vzdal si boj se životem, stal ses nepotřebným chudákem. Chybí ti společnost a dotek. Ona odešla, zbyla ti jen spousta fotek. Postrádáš radost a lásku? Od smíchu vrásku? Však ona už se nikdy nevrátí, v duši tě navždy zatratí. A nechá tě tiše hnít v tvé cele...