Vlčí volání

První báseň ze série Život vlka Bílá srst se krajem míhá, bílá deka, na zem tíha. Neslyšný běh a tichý šelest, měsíc září v davu nevěst. Tmou se leskne krásná srst, nevěst v nebi jak má hrst. Ladné tělo, vnadné křivky, zem a sníh, drobné třpytky. Protáhlá tlama, ostrý dráp, stromoví a větve, chcou se prát? Chytré oko, smutný zrak, děsivá krajina? Temný brak. Rychlé tělo křovím se míhá, temná doba, stesk ho stíhá. Tlapky mokré sněhem letí, lovci, pro vlčí duši prokletí. Kapky vody zmrzlé se v kožichu lesknou, vlk zpívá melodii něžnou a tesknou. Prchá, dnes on je lovnou zvěří, obrazům svých nočních můr stále věří. Vidina ohně v její mysli vězí, namáhavá cesta pro vlčici štvanou, březí. Dusot nohou z jejích úst nářek mámí, ten jiné vlky zas k ní vábí. Píseň z jejích...

Autor : dne 02/02/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Lososiáda

Losos, kam se podíváš. Kam čert nemůže, tam nastrčí lososa. Losos, půl zdraví. Béžová vévodí barevnému spektru hradu a člověk málokdy zahlédne její absenci či nižší výskyt. V Síni se podává lososové menu. Lososová tématika je aktuálním trendem hradu. Lososovost sama o sobě byla dokonce prohlášená za vědu roku a zkoumá se velmi dopodrobna, který losos je ten nejlososovitější. Ale já volám: „Zastavme se. Přestaňte lososovat, nebo nám z toho všem hrábne!“ Lososovost není důležitá, je to přechodný stav, za chvíli barva zmizí a bude zas chvilku klid. Mimochodem, já lososa ani moc nemusím. Nešel by zařídit třeba takový tuňák?

Autor : dne 02/01/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů