Zlomili mi hůlku

Sedím v klidu na zahradě, ruce v kapsách, kotlík v hlavě. S kouzly poradím si hravě, přišla nuda, je po zábavě. Vedle bydlí stará vdova, velký barák, moly chová. Zlomili mi hůlku, znova. cítím se jak bez domova. Je to pro mne moc zlá doba, co to vidím? Hele, sova! Letí přímo do domova, nevidí mne, i když volám.

Autor : dne 02/18/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů