Archives | SubSalix

Šepot Jesene

Jesenná rozprávka prírodu pretvára, svoj príbeh farebný mi teraz rozpráva. Dych sa mi tají, som však tak šťastná, vôkol mňa sen a jas, vízia krásna. Farebný ohňostroj i posledné lúče, berie si už Jeseň od Leta kľúče. cítim už vetrík, pohládza vlasy, Spomienkou budú už letné časy. Žblnkoce potôčik a lístie klesá, srdce mi pri takom pohľade plesá. Milujem Jeseň a slávim prírodu, za túto moju nádhernú príhodu. Spomínam tíško na minulé jesene, plecia mám náhle iba tak zvesené. Vybledol obraz drahého človeka, odišiel, nie je, spomienka ďaleká. Tá jeseň je náhle sivá a pustá, farby už zmizli, utíchli ústa. Spomienky chutia, trochu i bolia, kolobeh života, prírody vôľa. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Autor : Silpha Bellicosa dne 11/08/2014 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Simirajský bojovník – 2. kapitola

Prázdniny Když se Nathan probral, bylo sobotní sychravé ráno a všude bylo bílo. Zahrada a les, se kterým dům Leeových sousedil, byl kouzelný. Nathan měl rád zimu, hlavně když mohl celý den jezdit na snowboardu a předvádět se před holkama. Dnes vyráželi na dovolenou do hor. Rodiče už přišli z práce, ale protože měli noční, ještě spali. Nate věděl, že vzbudit je po noční není dobrý nápad. A už vůbec ne proto, že uvidí jeho všemi barvami hrající oko. Sešel proto do kuchyně, postavil vodu na čaj. Ne že by chtěl snad dělat snídani, to ne, ale potřeboval nějak odvést pozornost od sebe, i kdyby jen tím, že jednou udělá snídani. Na to ale musel ještě počkat. Bylo devět hodin ráno. Aby zaplnil čas, než rodiče vstanou, natáhl se k televizi a pustil si sport. Rodiče vstali...

Autor : Theresa Brendi dne 11/06/2014 | Simirajský bojovník | 0 komentářů

Sedmero umění subsalixkých – Moudrá vrba

7. kolo – Drabble Je sice stará a lidé se jí smějí. Ztrouchnivělý kmen, těžké větve. Já však tvrdím, moudrost, to je bohatství. Tolik životních příběhů a problémů vyslechla. Stěžování často pomáhá, ale občas je lepší mlčet a naslouchat. Naivní to lidé, kteří si myslí, že snědli moudrost světa. Za těch několik nepatrných let, co kráčí po tomto světě. Pohodlně se usaď a naslouchej. Máš-li čistou duši a pokoru v sobě ukrytou, moudrá vrba ráda nabídne svou radu. Anebo přinejmenším vyprávění, které zaplní dlouhou chvíli. Neváhej tedy ani minutu, zasedni pod vrbovou korunu a nastraž uši. Nikdy nevíš, kdy vrba začne vyprávět. Nezapomeň poděkovat! Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...