Deník blázna

Double drabble. Uchopím pero a začnu psát… Úvod Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl napsat deník. Stejně nemám co na práci. Ty neustálé připomínky andělů mě už vážně nudí. Jediné světlé stránky mého života na téhle louce byli pocestní. Jednou si vám takhle projde okolo hobití rodinka a ptá se, kde je nejlepší místo pro piknik. Podruhé si vás všimne malá lidská holčička a zasype vás svými nekončícími otázkami. Ptá se: „Kde jste se tu vzal? Máte děti? To jste celý svůj život proseděl tady na lavičce? A… nejste to náhodou vy, ten hodný stařík, co plní za buchtu či koláč nějaké to přání?“ Popravdě si už nevzpomínám, jak jsem jí tenkrát odpověděl, ale ještě dnes vidím ten zástup tvorů, který den poté přišel s ranci nacpanými k prasknutí. Zázračně jsem plnil přání a...

Autor : dne 10/07/2014 | Ze STOklas | 0 komentářů

Strašidelný výlet

Jednoho dne jsme se s kamarádkou rozhodly, že se vydáme na výlet. Plánovaly jsme, že výlet potrvá 3 dny. Jenže to jsme ještě netušily, co nás čeká. První den jsme se vydaly na hrad, o kterém se říkalo, že tam straší. Rozhodly jsme se na hradě přespat. Byla půlnoc a já uslyšela kroky. Dveře, které byly předtím zavřené, byly najednou otevřené. Vzala jsem do ruky baterku a rozsvítila ji. Posvítila jsem na jedno místo a spatřila mlžnou postavu. Duch se díval naším směrem a pak najednou zmizel. Šla jsem se podívat, co to leží na zemi. Vzala jsem lístek a tam stálo: Zmizte co nejdřív. Blíží se nebezpečí. Vzbudila jsem kamarádku a v tu chvíli se to stalo – vydaly jsme se prozkoumat hrad v noci! Jenomže tam nás nebojácnost přešla, neboť baterky ve svítilně byly jak...

Autor : dne 10/06/2014 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Nevinný motýl

Můj život začíná, rozevřu křídla. Jsem jen nevinný motýl, který od života očekává hodně. Rozevřu křídla, létám, nová etapa mého života začíná. Užívám si let, jsem nově narozený, úplně nový. Můžu dělat, co se mi bude chtít. Vidím život kolem sebe, jak se vše kolem rodí. Ale nemyslela jsem si, že to, co se narodí, musí jednou i zemřít. Letím dál, vidím potůček a kousek dál na hladině rybku, rybku, která neplave. Jen sebou plácá na hladině. Musím uletět, ne, takhle jsem si život nepředstavovala. Opouštím potůček a o kousíček dál zahlédnu pavučinu, v ní je uvězněna moucha. Snažím se k ní přiblížit, ale co to? Vidím tmavou, temnou siluetu. Přibližuje se pavouk blíž a blíž a z mouchy zůstanou jen malá, nepatrná křidélka, která se nesou větrem. Proč se říká životu...

Autor : dne 10/05/2014 | Z knihovny K. Popletala | 0 komentářů

Nejlepší kamarád

Mít nejlepšího přítele je velké vítězství, když se venku sejdeme, následuje plácnutí. Spolu dobrodružné výlety plánujeme, jednou jsme se rozhodli, že na lodi vyplujeme. Jo, pláže, tam bychom se taky jednou vydat chtěli, hodit deku na písek, lehnout si, relaxovat, no není to skvělý? Nebo jen tak po venku flákat se a hlavně ztratit pojem o čase. Týden bez svého kámoše je pro mě jako meč bez svého zbrojnoše. A proto si vždy važ svých přátel, nikdy nevíš, kdy přijde padělatel. Protože zlo je všude okolo a jen od přátel můžeš čekat dobro. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová

Autor : dne 10/05/2014 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Lamačka srdcí

Dělám, že tě nevidím, zpěv svého srdce neslyším. Chovám se jako šílená, bez tebe jsem smyslů zbavená. Jsem šílená, když o tobě sním, jsem šílená, nepřestávám věřit lžím. Tisíce básní jsem o tobě napsala a ani jednu jsem ti nepředala. Tisíce básní, plný sešit slok, Jsem do tebe blázen, jsem do tebe cvok. Žiju si svůj sen o tobě, můj sen patří jen jedné osobě. Mé křehké srdce si letmo zlomila, ať to neděláš, jsem se modlila. Svou cestou si půjdu dál, oheň lásky jen tiše spal. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová

Autor : dne 10/04/2014 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů