Jak napsat nic

Sedět. Lhát. Poklepává nohou o špinavou podlahu. Slyší. Slyší hlasy neznámých tváří. Sedět. Podvádět. Cítí naléhavost. Praská ve švech neznalosti a surového pocitu. Sedět. Smýt. Beznadějné tóny klávesnice ji ničí. Sedět. Snít. Klišé. Kýč. Plané fráze. Balící papír. Němá síla. Lhala prosbě. Podvedla pocity. Smyla šmouhy na papíru. Snila o něčem víc. Ona seděla. A nic. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová

Autor : dne 10/03/2014 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Nezbedná hůlka

Ve skalnatém údolí, ve vesničce, kde bylo jen 5 domků a v níž se všichni znali, žil mladík, kterému neřekl nikdo jinak než podivín. Podivín asi bude, protože lidé tvrdili, že ho vídali posedávat před domkem s podivným předmětem podobným hůlce v ruce a slyšeli ho mumlat podivná slova. Prý jeho podivné chování mělo také účinek. Několikrát se prý stalo, že lidem z domu uletěla střecha či zmizel kus dobytka, který chovali u svých domků… Aby taky ne. Tento mladík, který v tomto skalnatém údolí žil, byl kouzelník. Kouzelník, kterého si již v mladých letech vybrala kouzelnická hůlka, která měla srdce z ďáblova osidla. O tomto srdci se praví, že je neposedné a že kouzelník, který má hůlku s tímto srdcem, musí být mnohdy chytřejší než jeho hůlka. To tento mladík ale...

Autor : dne 10/03/2014 | Pohádkové | 0 komentářů