Terkutuk keajaiban – mlžné tajemství
Když jsem vešel, uhodil mne do nosu obvyklý zápach starých vesnických hospod. Směsice dýmkového tabáku, zvětralého piva a lidských výparů se mísila s pachutí připáleného jídla a odérem nespláchnutých toalet. Už jsem se chystal dveře znovu zavřít a pokračovat jinam, když mi o nos zavadilo něco jiného. Vůně čerstvě nasekaného dřeva. Vzpomínky staré snad milion let a únava možná ještě staršího data nakonec rozhodly, že jsem zůstal.Zamířil jsem ke stolu v nejzazším koutě místnosti kousek od krbu. Hostinský, jakých se už moc nepotká, přede mne automaticky postavil pivo a vytáhl bloček. „Co to bude, mladej pane?“ „Co mi nabídnete, vašnosto?“ přešel jsem automaticky na jeho styl mluvy a on se rozhýkal. Když se konečně uklidnil, otřel si oči...
Hříšnice
Napůl panna, napůl ďábel žalm svůj tiše odříká, zpola temná, zpola anděl, schovat se, však neví kam. V kostele na půdě svaté prsty svátost nuluje, poslouchá ty hlasy tupé, že zběhlice a hříšná je. Ďáblu slíbil sám Bůh azyl, tak schovává se za maskou, ďábla nikdo neporazí, honosný šat a v ruce kolt. Muž zákona již bránu srazil, s úsměvem ji shledává za viníka, co nezaslzí, za zrůdu, vraha, bídníka. Snad lituje svých četných hříchů, snad mysl svoji zpytuje, teď není šance ku úniku, snad hříšnice, však mrtvá je.
Vlastní názor
Upáleni, zavražděni, pro své vlastní přesvědčení, oběšeni, popraveni, pro svou víru ve zlepšení. Hloupá víra v nemožné! Hloupé náboženství zlé! Proč se to všechno takhle zvrátilo? Vždyť ve starověku tak zle nebylo! Hloupá, hloupá přesvědčení, kvůli nimž jsme odsouzeni.
Kdybych tak mohl být… III. od Ciline
Nejlepší práce ze třetího kola soutěže se zadáním: „Kdybych tak mohl být hvězdou na vánočním stromku…“ Autor: Ciline Flameová Kdybych tak mohla být hvězdou na vánočním stromku, bydlela bych v krásném, teplém domku. Každý by se na mě koukal a koledu si při tom broukal, protože hvězda je symbol Vánoc a ráda svítí celou noc. Někdy je ze skla, někdy z čokolády, někdy je lesklá, někdy musí do opravny, když nešikovné ruce na zem ji hodí, ale tak to občas chodí. Kdybych tak mohla být hvězdou na stromku vánočním, spolu s lidmi bych prožívala chvíli půlnoční. Tu chvíli, kdy den se překlene a měsíc tiše pokyne všem hvězdám, co jsou na nebi a tiše shlíží na Zemi. Kdybych tak mohla být na stromku vánočním hvězdou, chtěla bych být jedlou. Potom by mě snědli...
Kdybych tak mohl být… III. od Keši
Nejlepší práce ze třetího kola soutěže se zadáním: „Kdybych tak mohl být hvězdou na vánočním stromku…“ Autor: Keša z Borové Být tak hvězdou na vánočním stromku, Svítit jak duha, jak astra na svém stonku. Do dálky zářit, vždy v noci, když je tma, Být jako paže, která tě objímá. Být hvězdou v jehličí či klidně hvězdou padlou, Být pouhým výkřikem či melodií táhlou. Být v moři žralokem, co to zas v duchu řeším, Podstatné zkrátka je být prostě jenom něčím.