Vím
Vím, jaké to je, padnout na kolena a dosyta nažrat se prachu, a vím, jaká za zvednutí je cena, přec překonání strachu! Ale prach pracky vzpíná v nekonečném koloběhu, jako voda stále vzlíná, zabíjí emoce, lásku a něhu. A stále znovu a znovu padat do temnoty, která lačně čeká, až duši pohltí zcela, přemýšlet bolestí a přemáhat bonmoty, pronášené strachem rozbředlého těla. A Slunce se vzňalo na obloze, vybuchly hvězdy a měsíc ztratil svou tvář, když znovu poddala se droze, co v lékárně jí, věrni póze, přiřkli svatozář.
Válka draků
Sintra je slunečný drak. V Dračím světě právě probíhá válka. Sintra se omylem ztratí. Potká zimního draka Rolanda a spolu se snaží dostat do Slunečného království a varovat slunečné draky.V dávných dobách žili všichni draci z Dračího údolí v míru. Do té doby, než se objevil ledový drak se svou armádou půldraků (napůl drak a napůl člověk) a přinutil větrné a lesní draky k poslušnosti. Vodní draci byli vyhnáni ze země a ohniví draci byli odsouzeni k smrti. Den co den půldraci lovili ohnivé draky, až nakonec zbyl jenom jeden. K němu se nemohl nikdo dostat. Jen jeho dcera. Ještě nebylo známo, jaký drak to bude, neměla ještě obarvené šupiny, ale předpokládalo se, že bude ohnivá též. Existoval ještě jeden druh draků. Sluneční draci se zářivě žlutými šupinami. Ti byli...
Od matky s láskou
Můj nejdražší synu, mám ti toho tolik co říct. Ale přišel čas rozloučení, přišel čas slz. V životě potkáš mnoho proroků, mé drahé dítě. Musíš se naučit naslouchat těm správným hlasům. Nenech se však zmást! Jen málokdy najdeš správné hlasy v hrdlech správných lidí. Není těžké přežít hlad, špatné počasí nebo bití. Nejzrádnější serpentiny života vedou mezi skalami lidských poselství. Svěřila jsem ti tajemství, jak kličkovat mezi radami. Připravovala jsem tě na uhýbání balvanům rozkazů i výhrůžek. Ale není v mé moci naučit tě, kterak přežít ve vírech slibů, můj drahý. Pamatuj si jedno! Sklopené oči ti sluší, chrání tvou bezbrannou duši. Nedívej se lidem do očí jen tak nazdařbůh. Nikdy nevíš, jak silný protivník ti zkříží cestu. I kdyby proti tobě stanul tvůj vlastní...
Myslel si kocour na myšku malou
Báseň do soutěže Básníme podle abecedy – M.„Myšičko, myš, pojď ke mně blíž,“ mlsně kocour volá. Myšička v rohu krčí se níž a níž, marně však, kocour ji asi zdolá. Mlsný kočičák drápky tasí, mistrně ostré, až z toho mrazí, máchne sem, máchne tam, myšička prchá, nemá však kam. Myslel si kocour na myšku malou, měla však štěstí, utekla škvírkou, musí však utíkat honem, rychle, mazaný kocour hned skáče k myšce. Maličká myšička šílená strachy mizí mu pod jeho mocnými drápy, mete si to po podlaze přímo k svému pelíšku, mezitím ten kocour shodil mísu s vodou rovnou do svého...
Jak krásná jsi
Jak krásná jsi, ty kněžko pouliční lásky, když dým z cigaret ti modře cuchá vlásky! Jak obludný je svět, kde rychle vadne kvítí a na vlnách melasy nám nabízí jen žití. Jak rychlé jsou pochybné lidské soudy, jež pozvednou prokletce, který bloudí. Tam, v tichu pokoje, kde nevětral jsem léta, tam žene mě do boje až přepravdivá věta: Život je mrcha kopavá, ale vysmát se můžeš ty jemu…