Králíček

Dvě rudé oči Shlíží do těch mých. A bílým kožichem Mne laská. Objímám tě, Jsi jen můj A věř, Že ohlídám tě Stůj co stůj. Jsi má láska A já láska jsem tvá. Do pelíšku Pod pacičku Polštářek ti uschovám… Neb jsi má láska A já láska jsem tvá. Byť nejsi člověk, Jsi jediný, koho mám.

Autor : dne 03/15/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Robinson

Jsem vyvržen na pustý ostrov bez naděje, Bloudím lesy sem a tam, Brzy nikdo na mne nevzpomene… Jedna duše, jsem tu sám. Jsem vyvržen na pustý ostrov bez naděje, Bloudím lesy sem a tam, Bez stresu s láskou hrdlo pěje, Já vděčně za to jsem se smál. Jsem sám a od světa opuštěn, Loď slávy se mi potopila, Teď jako bídník k smrti jsem odsouzen A černá jen je moje bída. Jsem sám a od světa opuštěn, Loď slávy se potopila, Nyní v klidu si jdu snít svůj sen, Přestávám zpívat, já prozřel jsem.

Autor : dne 03/13/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Ve snech

Příspěvek do soutěže Tematický čtvrtek. Ve snech se plní všechny touhy a obavy celého světa. Někdo utíká, jiný je hrdinou. Ona byla virtuoskou, která dokázala zachytit šelest okvětních lístků a proměnit ho na podmanivou melodii. Přidala duhovou ozvěnu, zvonila na květy zvonků a nikdy nezapomněla na pečlivý zápis, aby příště mohla začít tam, kde skončí. Každou noc hrála malým dětem ukolébavku a i jejich slzy se proměňovaly v noty a odmlky. Přivolávala si stále tentýž sen, po dni plném pípání přístrojů, křiku, chladu a pocitu beznaděje z toho, že nemůže pomoci. Skládala svou sonátu a doufala, že přeci jen něco bude moct zachránit. Samu sebe.

Autor : dne 03/11/2013 | Ze sálu soutěží, Ze STOklas | 0 komentářů

Mořské víly

Ten den si blesky zahrály pré, nevinně proklály nebe, tiše a tmavě a depresivně vzaly mi část sama sebe. Ten den mi potopa zalila tělo, pohřbila jej vrstvou strachu, chladem a bolestí celé se chvělo. Nechala mě mému pechu. Dvě ryby přátelské ovily mne lanovím z chaluh a z řas, chabou svou silou táhly mne ven zachránit mne ještě včas. S nadějí zatnul jsem veškeré svaly v poslední snaze o nádech, v moment ten dvě ryby život mi vzaly, stáhly mi hrdlo a já jednou hek.

Autor : dne 03/07/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Kdybych tak mohl být… II. od Neny

Nejlepší práce z druhého kola soutěže s tímto zadáním: „Kdybych tak mohl být kloboukem ve větru…“   Autor: Nena Campbell Kdybych tak mohla utéct na chvíli Od všednosti a věčné nudy Já vydala bych se vstříc cíli Za nemožným, na Bermudy A abych jakous měla jistotu Že neuvidím víc ty kraje Tak vzdávám se já navíc životu Chtíc poznat nové mravy, nové taje Ten moment promění se tak už napořád Já stala jsem se hebkým kloboučkem A vítr, doucí jako vodopád Unáší mě v proudu slaboučkém To já ukrývám se v čistém lehkém vánku Má duše, tělo, smysl života Váš osud, jsoucí na kahánku A jeho vzdalující se...

Autor : dne 03/05/2013 | Kdybych tak mohl být..., Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů