Smrt

Smrt, Černý havran na těle, Co mršinou se krmí A od ní čeká povolení Maso trhat dál a dál. Smrt, Ta černá Máří Magdaléna, Co se Sofoklem se spojí A uvádí jej v opojení, Že lidem osudy má psát. Však proč by Smrtka Byla Smrtkou, Co by z toho měla? Denně vídat strach a hrůzy, Mučit lidská těla? V každém je vždy Dobro, tak i zlo A zločinci a vrazi Nejsou hrozní nastálo. V hloubi duše Krásu mají, Zlaté srdce Utajují. Zničí štěstí, Však sami trpí A v kobkách svůj trest přijmou, Jenže z téhle hrůzy, Z toho strachu Další hříchy vzejdou. Avšak mají srdce, Pocity. A lítost, která je trhá, Po světě rozhazuje. Proč by tedy Smrt Jen roznášela vztek? Proč by honila chlapce, Co ještě nechce Opustiti svět? Proč by to dělala? Vždyť je to žena! Určitě jako každá jiná, Malé Smrtky...