Jiná láska s korzetem

Jsi má kniha, písmo svaté, měkká postel, župan froté, vůně nebe, kávy, psaní, jsi mé všechno, co mi voní. První láska, a hned jiná, v hloubce černi potopená, jsi dole – i tak jsi mi svatá, jen archandělů celá četa. Barvy pryč, jen tmavo s bolem, navždy jiná než ti kolem, jako já, tak ty, jsme dojem, navždy sluha, ty mým lordem. Jsi jen změna, dál nic psáno, co je pevné, není dáno. Vše je jiné, jen víry chvění, samota a moje snění. Dívka, ta, co změnila mě. „Víš, táto, já mám skrytý v domě její korzet pod postelí… …a s tím všecko, co mi...

Autor : dne 03/25/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů