Smrt

Smrt,
Černý havran na těle,
Co mršinou se krmí
A od ní čeká povolení
Maso trhat dál a dál.

Smrt,
Ta černá
Máří Magdaléna,
Co se Sofoklem se spojí
A uvádí jej v opojení,
Že lidem osudy má psát.

Však proč by Smrtka
Byla Smrtkou,
Co by z toho měla?
Denně vídat strach a hrůzy,
Mučit lidská těla?

V každém je vždy
Dobro, tak i zlo
A zločinci a vrazi
Nejsou hrozní nastálo.
V hloubi duše
Krásu mají,
Zlaté srdce
Utajují.

Zničí štěstí,
Však sami trpí
A v kobkách svůj trest přijmou,
Jenže z téhle hrůzy,
Z toho strachu
Další hříchy vzejdou.

Avšak mají srdce,
Pocity.
A lítost, která je trhá,
Po světě rozhazuje.

Proč by tedy Smrt
Jen roznášela vztek?

Proč by honila chlapce,
Co ještě nechce
Opustiti svět?

Proč by to dělala?
Vždyť je to žena!
Určitě jako každá jiná,
Malé Smrtky by už chtěla.

Ale nemůže.

Proto obléká se v háb
A objíždí domy.
Z jakého důvodu však
Bych se měla Smrtky bát?

Skrývá se v ní moc a síla,
Jak ale víme, že je zlá?

Mluvili jste s ní?

Já bych chtěla.

Neb co když je smrt
přece bílá?