Mořské víly


Ten den si blesky zahrály pré,
nevinně proklály nebe,
tiše a tmavě a depresivně
vzaly mi část sama sebe.

Ten den mi potopa zalila tělo,
pohřbila jej vrstvou strachu,
chladem a bolestí celé se chvělo.
Nechala mě mému pechu.

Dvě ryby přátelské ovily mne
lanovím z chaluh a z řas,
chabou svou silou táhly mne ven
zachránit mne ještě včas.

S nadějí zatnul jsem veškeré svaly
v poslední snaze o nádech,
v moment ten dvě ryby život mi vzaly,
stáhly mi hrdlo a já jednou hek.

Post Views: 131
Autor : dne 03/07/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *