Mořské víly

Ten den si blesky zahrály pré, nevinně proklály nebe, tiše a tmavě a depresivně vzaly mi část sama sebe. Ten den mi potopa zalila tělo, pohřbila jej vrstvou strachu, chladem a bolestí celé se chvělo. Nechala mě mému pechu. Dvě ryby přátelské ovily mne lanovím z chaluh a z řas, chabou svou silou táhly mne ven zachránit mne ještě včas. S nadějí zatnul jsem veškeré svaly v poslední snaze o nádech, v moment ten dvě ryby život mi vzaly, stáhly mi hrdlo a já jednou hek.

Autor : dne 03/07/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů