Jak to bude dál? – 2. kapitola

Je tu pokračování povídky, jejíž vývoj můžete vy, čtenáři, opět ovlivnit výběrem z několika možností v závěru této kapitoly.Rozzlobený student konečně dokončil svůj proslov a celý rudý odkráčel ráznými kroky kamsi za svými záležitostmi. Isolda zůstala na chodbě sama. Stála uprostřed chodby. Uši nastražené. Pomalu se otočila směrem ke starému brnění. Našlapovala tiše na špičky, jako myška. Zastavila se u rytířského pancíře. Upřeně se zadívala skrz přilbici, jako by čekala, že brnění oživne a dá se s ní do řeči. Pro jistotu do něj píchla hůlkou a rychle uskočila. Písk, písk, píísk! Z brnění vyběhl vylekaný potkan. „Ty jsi mi ale dal!“ ironicky se usměje nad svou pošetilostí a zamíří na večeři. „Uf, to bylo těsné…“ oddychla si postava...

Autor : dne 03/31/2013 | Ze zdí hradu | 0 komentářů

Březnové shrnutí

Drazí a milí čtenáři i autoři, březen čítárně příliš nepřál a schránka se zásobou dobrého čtiva se skoro vyprázdnila. Proto bych k vám měla prosbu. Zkuste potěšit sebe sama tím, že nebudete psát pouze do šuplíčku, ale dílko i zveřejníte, a pošlete nám do čítárny nějakou báseň, povídku či drabble. Uděláte tím radost i všem pravidelným čtenářům, kteří tak nebudou muset bloumat pod korunou vrby s prázdnýma rukama. A kdo ví, třeba nějaká díla s jarní tématikou konečně zdolají ten všudypřítomný sníh a začne hezké počasí. Vybízím tedy všechny ty, které už zima nebaví, aby přispěli svou „jarní vlaštovkou“. Kromě toho bych vás také ráda upozornila na zítra začínající akci Duben měsíc drabble, o níž jsem již hovořila v minulém oznámení. Zapojte se, vyhrajte...

Autor : dne 03/30/2013 | * Kancelář Sub Salix * | 0 komentářů

Kameň strachu

Vonku bolo obrovské ticho, len listy na stromoch sa hýbali jemným vánkom.John zamyslene pozeral do ohňa, pri ktorom sedel. Plamene ohňa siahali dosť vysoko. Sovy v lese dnes nepretržite húkali. John sa nemohol sústrediť a ani pomyslieť na spomienku, že zajtra bude musieť nastúpiť do armády. Prečo on? Vedel, že Katrin bude naštvaná, pretože sa s ňou ani nerozlúčil. Johna odrazu myklo. Po tele mu prešla husia koža. „Čo to je?“ spýtal sa vystrašene. Začul zvláštny zvuk. Po chvíli napätia sa John ukľudnil. Znovu sa zahľadel na oheň, ktorý neustále pukal. Oheň tak príjemne hrial. Johnovi sa zdalo, že mení farby. Nie, nie, to nie je možné. Predsa sa z Katrin rozlúčiť musím! S tou myšlienkou, že ju nikdy neuvidím… Nie! Pôjdem za ňou! Musím! John si po...

Autor : dne 03/27/2013 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Jiná láska s korzetem

Jsi má kniha, písmo svaté, měkká postel, župan froté, vůně nebe, kávy, psaní, jsi mé všechno, co mi voní. První láska, a hned jiná, v hloubce černi potopená, jsi dole – i tak jsi mi svatá, jen archandělů celá četa. Barvy pryč, jen tmavo s bolem, navždy jiná než ti kolem, jako já, tak ty, jsme dojem, navždy sluha, ty mým lordem. Jsi jen změna, dál nic psáno, co je pevné, není dáno. Vše je jiné, jen víry chvění, samota a moje snění. Dívka, ta, co změnila mě. „Víš, táto, já mám skrytý v domě její korzet pod postelí… …a s tím všecko, co mi...

Autor : dne 03/25/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Moje stará basa

Brum. Brum. Brum. Bručela si moje stará basa v koutě. Dělala to vždycky, když jsme osaměli. To zvláštní bručení jsem slyšel jenom já, bylo to spíš takové vibrování na vnitřní straně lebky, které se ke mně přikrádalo z nočního ticha. Měl jsem ten pocit rád, přicházel těsně před spaním a příjemně šimral v mozkovně. Víte, ona basa má hlavu, krk i tělo dočista jako skuteční lidé, a tak mi vůbec nepřišlo divné, že jednou na mne moje stará basa promluvila lidským hlasem. „Zahraj něco…,“ zavrněla do ticha mého pokoje. „Spím,“ zněla má strohá odpověď. „Nelži,“ ona na to. Přetáhl jsem si polštář přes hlavu, ale brnění v hlavě jsem se nezbavil. „Zahraj něco. Zahraj něco. Zahraj něco!“ Nedala mi pokoj a nedala. Spát jsem...

Autor : dne 03/23/2013 | Ze sálu soutěží | 0 komentářů